Psalm 38 | Bible Kralická

1 Žalm Davidův k připomínání.

2 Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

3 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

4 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

7 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

9 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

10 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

12 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

13 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

15 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

16 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

17 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

18 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

19 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

20 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

21 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

22 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]

Public Domain

Český ekumenický překlad

NEKÁREJ MĚ, HOSPODINE, VE SVÉM ROZLÍCENÍ

1 ŽalmDavidův, k připamatování.

2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení,

3 neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka.

4 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.

5 Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.

6 Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost.

7 Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím.

8 Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle.

9 Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.

10 Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.

11 Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.

12 Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí.

13 Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti.

14 Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu.

15 Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá,

16 neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!

17 Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha.

18 Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.

19 Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.

20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.

21 Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují.

22 Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,

23 na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!

© 2001 Česká biblická společnost