Psalm 22 | Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

Public Domain

Český ekumenický překlad

BOŽE MŮJ, BOŽE MŮJ, PROČ JSI MĚ OPUSTIL

1 Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův.

2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.

3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.

4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.

5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.

6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.

7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.

8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:

9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“

10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.

11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.

12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!

13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.

14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.

15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.

16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!

17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,

18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.

19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.

20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!

21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;

22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl.

23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.

24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!

25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.

26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.

27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy.

28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.

29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.

30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.

31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,

32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“

© 2001 Česká biblická společnost