Psalm 2 | Bible Kralická

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Public Domain

Český ekumenický překlad

PROČ SE PRONÁRODY BOUŘÍ

1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?

2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:

3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“

4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.

5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:

6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“

7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.

9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“

10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!

11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.

12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

© 2001 Česká biblická společnost