Psalm 119 | Bible Kralická

1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.

2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.

3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.

4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.

5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.

6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.

7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.

8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.

9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.

11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.

13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.

16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.

17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.

18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.

19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.

20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.

21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.

22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.

23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.

24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.

26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.

27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.

28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.

29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.

30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.

31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.

32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.

33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.

34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.

35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.

36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.

37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.

39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.

40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.

41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,

42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.

43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.

44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,

45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.

46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.

47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.

48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.

49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.

50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.

51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.

53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.

54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.

55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.

56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.

57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.

58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.

59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.

60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.

61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.

62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.

64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.

65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.

66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.

67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.

68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.

69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.

71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.

73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,

74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.

75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.

76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.

77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.

78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.

79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.

80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.

81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?

83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?

85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.

86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.

87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.

88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.

89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.

91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.

92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.

94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.

95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.

96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.

97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.

99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.

100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.

102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.

103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.

107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.

109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.

110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.

112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.

113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.

114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.

115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.

116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.

117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.

118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.

119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.

120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.

122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.

123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.

125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.

126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.

127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.

128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.

130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.

132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.

133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.

134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.

135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.

136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.

137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.

138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.

139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.

140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.

141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.

143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.

144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.

145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.

146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.

147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.

148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.

149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.

150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.

151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.

152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.

153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.

154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.

155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.

156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.

157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.

158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.

159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.

160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.

161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.

162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.

163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.

164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.

165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.

166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.

167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.

169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.

170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.

171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.

172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.

173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.

174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.

175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.

176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.

Public Domain

Český ekumenický překlad

BLAZE TĚM, KDO VEDOU BEZÚHONNÝ ŽIVOT

1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.

2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.

3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.

4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.

5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.

6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.

7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.

8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét)

9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.

10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.

11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.

12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.

14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.

15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.

16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel)

17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.

18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.

19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.

20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.

21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.

22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.

23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,

24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet)

25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.

26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.

28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.

29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.

30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.

31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!

32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé)

33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.

34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.

35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.

36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.

37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.

38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.

39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.

40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav)

41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,

42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.

43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.

44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.

45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.

46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.

47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.

48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin)

49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.

50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.

51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.

52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.

53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.

54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.

55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.

56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet)

57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.

58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.

59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.

60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.

61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.

62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.

63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.

64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet)

65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.

66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.

67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.

68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.

70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.

71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.

72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod)

73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.

74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.

75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.

76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.

77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.

79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.

80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf)

81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.

82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?

83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.

84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?

85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.

86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!

87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.

88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed)

89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.

90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.

91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.

92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.

93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.

94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.

95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.

96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém)

97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.

98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.

99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.

100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.

101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.

102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.

103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.

104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún)

105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.

107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.

108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.

109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.

110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.

111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.

112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek)

113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.

114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.

115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.

116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.

117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.

118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.

119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.

120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin)

121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.

122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.

123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.

124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.

126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.

127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.

128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé)

129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.

130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.

131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.

132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.

133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.

134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.

135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde)

137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.

138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.

139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.

140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.

141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.

142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.

143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.

144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf)

145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.

146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.

147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.

148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.

149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.

150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.

151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.

152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš)

153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.

154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.

155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.

156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.

157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.

158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.

159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.

160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín)

161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.

162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.

163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.

164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.

165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.

166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.

167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.

168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv)

169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.

170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.

171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.

172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.

173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.

174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.

176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

© 2001 Česká biblická společnost