Psalm 106 | Bible Kralická

1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

Public Domain

Český ekumenický překlad

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.

2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?

3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě.

4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou,

5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.

6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.

7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.

8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.

9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.

10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele.

11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.

12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.

13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn.

14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.

15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.

16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;

17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.

18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.

19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,

20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.

21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci,

22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře.

23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.

24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,

25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli.

26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,

27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.

28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.

29 Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma.

30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila;

31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení.

32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,

33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost.

34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,

35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.

36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;

37 obětovali své syny a své dcery běsům.

38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.

39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.

40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,

41 vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.

42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.

43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.

44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,

45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.

46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.

47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.

48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.

© 2001 Česká biblická společnost