Apostelgeschichte 16 | Bible, překlad 21. století

1 Přišel do Derbe a Lystry a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící Židovky a řeckého otce. 2 Bratři v Lystře a Ikoniu ho velmi chválili, 3 a tak se Pavel rozhodl, že ho vezme s sebou na cesty. Vzal ho tedy a kvůli tamějším Židům ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.) 4 Když pak procházeli města, předávali jim závazná rozhodnutí, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě. 5 Církve pak sílily ve víře a rostly v počtu každý den. 6 Procestovali Frygii a Galacii, protože jim Duch svatý zabránil kázat Slovo v Asii. 7 Když se přiblížili k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. 8 Obešli tedy Mysii a dorazili do Troady. 9 Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a prosil ho: „Přijď do Makedonie a pomoz nám!“

Filipy

10 Jakmile Pavel přijal to vidění, ihned jsme se rozhodli vyrazit do Makedonie, přesvědčeni, že nás Bůh povolal, abychom jim kázali evangelium. 11 Vypluli jsme z Troady, vydali se přímým směrem k Samothráké a příštího dne jsme dorazili do Neapole. 12 Odtud jsme odešli do Filip, které jsou předním městem té části Makedonie a římskou kolonií. Poté, co jsme ve městě strávili několik dní, 13 vyšli jsme v sobotu za město k řece, kde bylo zvykem se modlit. Posadili jsme se tam a mluvili k ženám, které se tam shromáždily. 14 Naslouchala nám také jedna bohabojná* žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel říkal, 15 a tak se i s celou domácností nechala pokřtít. Potom nás prosila: „Pokud mě máte za věrnou Pánu, buďte hosty v mém domě.“ A tak nás přemluvila. 16 Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti. 17 Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!“ 18 Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!“ V tu chvíli byl pryč. 19 Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad. 20 Přivedli je k městským správcům a řekli: „Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé 21 hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!“ 22 A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi. 23 Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal. 24 Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou. 25 Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali. 26 Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy. 27 Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli. 28 Pavel však hlasitě vykřikl: „Neubližuj si! Všichni jsme tu!“ 29 Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena. 30 Pak je vyvedl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“ 31 Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“ 32 Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma. 33 (Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít. 34 Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu. 35 Když se rozednilo, poslali městští správci biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi!“ 36 Žalářník tedy Pavlovi řekl: „Správci vzkázali, že máte být propuštěni. Pojďte ven a odejděte v pokoji.“ 37 Pavel však odpověděl: „Zbili nás veřejně. Potom nás, římské občany, bez soudu vsadili do vězení – a teď nás chtějí vyhnat potají? To tedy ne! Ať přijdou a vyvedou nás sami!“ 38 Biřicové to šli vyřídit městským správcům. Když uslyšeli, že to jsou římští občané, polekali se 39 a šli je prosit za odpuštění. Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město. 40 Pavel a Silas tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, kde se uviděli s bratry, povzbudili je a odešli.