Sprüche 1 | Bible, překlad 21. století

Klíč k poznání

1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále nad Izraelem, 2 k nabytí moudrosti a k poučení, jak rozumět hlubokým výrokům, 3 jak si osvojit, co učí rozum, spravedlnost, právo a poctivost, 4 jak předat prostoduchým chytrost, mládeži prozíravost a vědění. 5 Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost, rozumný ať dá si poradit, 6 jak porozumět úslovím a jinotajům, rčením mudrců a jejich hádankám. 7 Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

Nenech se zlákat

8 Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. 9 Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém. 10 Nenech se zlákat, synu, když tě mámí hříšníci: 11 „Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem, 12 jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy. 13 Všemožné cennosti si snadno pořídíme, domy si naplníme kořistí. 14 Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!“ 15 Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích – 16 jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají! 17 Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné. 18 Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají. 19 Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví.

Moudrost na ulicích volá

20 Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá, 21 na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má: 22 „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění? 23 Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit! 24 Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal, 25 všechny mé rady zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil. 26 Vašemu neštěstí já nyní zasměji se i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu, 27 až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužením a tísní budete sevřeni. 28 Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou. 29 Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli, 30 mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli, 31 proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí! 32 Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců je jejich záhuba. 33 Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla.“