Lukas 19 | Bible, překlad 21. století

Zacheus

1 Ježíš přišel do Jericha a procházel jím. 2 A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč. 3 Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy. 4 Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde. 5 Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“ 6 Rychle tedy slezl a radostně ho přijal. 7 Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“ 8 Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“ 9 „Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův! 10 Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“

O hřivnách

11 Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království. 12 Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král. 13 Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven* a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘ 14 Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘ 15 Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. 16 Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘ 17 Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘ 18 Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘ 19 Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘ 20 Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, 21 neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ 22 Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel? 23 Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘ 24 Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘ 25 ‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘ 26 Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 27 A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“

Král na oslíku

28 Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému. 29 Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků 30 se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 31 Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“ 32 Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. 33 Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“ 34 „Pán ho potřebuje,“ odpověděli. 35 Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně. 36 A jak jel, prostírali své pláště na cestu. 37 Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli. 38 Volali: „Požehnaný král, jenž přichází v Hospodinově jménu!* Pokoj na nebi a sláva na výsostech!“ 39 V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“ 40 Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“

Doupě lupičů

41 Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: 42 „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. 43 Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran 44 a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ 45 Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali. 46 „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘* ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“* 47 Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit. 48 Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.