1Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi:2Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné!3Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on!4Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách,5nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid.6Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří?7Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová.8Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi?9Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.10Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.11Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má?12Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.