Johannes 6 | Bible, překlad 21. století

Pět chlebů a dvě ryby

1 Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero 2 a šel za ním veliký zástup, protože viděli, jaká zázračná znamení konal na nemocných. 3 Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. 4 Blížily se židovské svátky Velikonoc. 5 Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“ 6 (To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.) 7 Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů,* aby se na každého dostalo aspoň trochu!“ 8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 9 „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“ 10 Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů. 11 Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli. 12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“ 13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.

To jsem já!

14 Když lidé viděli, jaké zázračné znamení vykonal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“* 15 Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu. 16 Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru, 17 nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel. 18 Jezero se začalo vzdouvat silným větrem. 19 Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů,* spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se, 20 ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“ 21 Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.

Chléb života

22 Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami. 23 (Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) 24 Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše. 25 Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“ 26 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. 27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“ 28 „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho. 29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ 30 „Jaké znamení vykonáš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš? 31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“* 32 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33 Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ 34 „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu. 35 Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. 36 Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte. 37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 38 Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. 39 A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. 40 Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“ 41 Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ 42 Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“ 43 „Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš. 44 „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. 45 V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘* Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně. 46 Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha. 47 Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. 48 Já jsem chléb života. 49 Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50 Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. 51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“ 52 Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“ 53 Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. 54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. 55 Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. 56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57 Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. 58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“ 59 Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.

Těžká slova

60 Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“ 61 Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? 62 A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? 63 Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. 64 Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) 65 Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ 66 Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít. 67 „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti. 68 „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života 69 a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ 70 „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“ 71 A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.