Johannes 2 | Bible, překlad 21. století

Nejlepší víno

1 Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka 2 a na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3 Když začalo docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: „Nemají víno.“ 4 „Ženo, co ode mě chceš?“ odpověděl jí Ježíš. „Má chvíle ještě nepřišla.“ 5 Jeho matka pak řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“ 6 Stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr.* 7 Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou.“ Když je naplnili až po okraj, 8 řekl jim: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ A tak to udělali. 9 Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha 10 a řekl mu: „Každý člověk podává nejdříve nejlepší víno, a když jsou hosté opilí, podává to horší. Ty jsi zachoval nejlepší víno až do konce.“ 11 Tak Ježíš v Káně Galilejské vykonal první ze svých zázračných znamení. Tehdy zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili. 12 Potom sestoupil spolu se svou matkou, bratry i učedníky do Kafarnaum, kde se několik dní zdrželi.

Zbořte tento chrám

13 Blížily se židovské Velikonoce, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma. 14 V chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly. 15 Tehdy si z provazů upletl bič a všechny z chrámu vyhnal i s ovcemi a voly. Směnárníkům rozházel peníze a zpřevracel stoly 16 a prodavačům holubic řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ 17 (Jeho učedníci si tehdy vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě pohltí.“)* 18 Židé mu na to řekli: „Jakým znamením se nám prokážeš, když děláš takové věci?“ 19 „Zbořte tento chrám,“ odpověděl Ježíš, „a za tři dny ho postavím.“ 20 „Ten chrám se stavěl čtyřicet šest let!“ řekli na to Židé. „A ty ho postavíš za tři dny?“ 21 (On ale mluvil o chrámu svého těla. 22 Když byl potom vzkříšen z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to říkal, a uvěřili Písmu i Ježíšovu slovu.) 23 Když byl o Velikonocích v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, neboť viděli znamení, která konal. 24 Ježíš se jim ale nesvěřoval, protože všechny znal. 25 Nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť sám věděl, co je v člověku.