1Ortel nad Moábem: V jediné noci vypleněn, Ar Moábský je zahuben! V jediné noci vypleněn, Kir Moábský je zahuben!2Dibonští do svého chrámu stoupají, jdou plakat na své výšiny. Nad osudem Nebó a Medeby Moábci kvílejí. Všechny hlavy oholeny, všechny brady ostříhány,3v pytlovině chodí v ulicích a na střechách i náměstích jen samé kvílení; slzy se valí po tvářích.4Chešbon a Eleale bědují, jejich nářek zní až do Jahcy. Moábští bojovníci křičí na poplach, jejich duše je zděšená.5Mé srdce nad Moábem běduje! K Coaru proudí jeho uprchlíci, až k Eglat-šelišiji. Luchitským svahem s pláčem stoupají, cestou k Choronaim nad zkázou bědují.6Z nimrimských vod zbyla pustina, tráva je spálená, bylina uvadla, zeleň zmizela.7A proto vše, co mohli zachránit, odnesli s sebou přes potok Arabim.8Moábskou zemí obchází jejich křik, až do Eglaim zní jejich kvílení, až do Beer-elim zní jejich kvílení!9Vody Dimonu* jsou naplněny krví, já však Dimonu přidám ještě víc – pošlu lva na ty, kdo z Moábu prchli, i na ty, kdo v zemi zůstali.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.