Epheser 4 | Bible, překlad 21. století

Jedno tělo, jeden Duch

1 Jako vězeň v Pánu vás tedy prosím, abyste svým životem dělali čest tomu povolání, které jste přijali. 2 Buďte vždy pokorní a mírní, trpělivě se navzájem snášejte v lásce 3 a usilujte zachovávat jednotu Ducha, spojeni poutem pokoje. 4 Je jedno tělo a jeden Duch, jedna naděje, k níž jsme byli povoláni, 5 jeden Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech. 7 Každému jednotlivému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. 8 Písmo přece říká: „Vystoupil do výšin, zmocnil se zajatých, dary lidem rozdělil.“* 9 To, že „vystoupil“, musí znamenat, že předtím také sestoupil dolů na zem. 10 Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. 11 To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – 12 pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, 13 abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti. 14 Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. 15 Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. 16 Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.

Staré a nové já

17 Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek. 18 Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života. 19 Otupěli a oddali se nestydatosti; páchají všemožnou nečistotu, ale nemohou se nasytit. 20 Tomu jste se však od Krista nenaučili! 21 Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, 22 odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. 23 Obnovujte ducha své mysli 24 a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy. 25 Odhoďme tedy lež a každý „říkejme jeden druhému pravdu“* – jsme přece údy téhož těla! 26 „Hněváte-li se, nehřešte;“* zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. 27 Nedávejte místo ďáblu. 28 Zloděj ať přestane krást a začne pracovat. Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo má nouzi. 29 Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. 30 Nezarmucujte svatého Božího Ducha,* jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. 31 Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští. 32 Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.