1.Korinther 14 | Bible, překlad 21. století

Jazyky a proroctví

1 Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali. 2 Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím. 3 Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil. 4 Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev. 5 Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve. 6 Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení? 7 Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje? 8 A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje? 9 Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru! 10 Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu. 11 Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem. 12 Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve. 13 Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat. 14 Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí. 15 Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí. 16 Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš? 17 Děkuješ sice krásně, ale druhým to nepomáhá. 18 Děkuji Bohu, že mluvím v jazycích více než vy všichni; 19 v církvi bych ale pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích. 20 Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí. 21 V Zákoně je psáno: „Cizími jazyky, cizími rty k tomuto lidu promluvím, ani tak mě však neposlechnou,“* praví Hospodin. 22 Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví naopak není pro nevěřící, ale pro věřící. 23 Co kdyby na společném shromáždění církve všichni mluvili v jazycích? Když tam přijdou nezasvěcení nebo nevěřící, neřeknou snad, že blouzníte? 24 Když ale budou všichni prorokovat a přijde někdo nevěřící nebo nezasvěcený, bude tím vším přesvědčován a usvědčován. 25 Až vyjde najevo, co skrývá v srdci, padne na kolena, pokloní se Bohu a vyzná: „Opravdu, Bůh je mezi vámi!“

Pořádek při shromáždění

26 Co s tím, bratři? Když se scházíte, každý něco přináší – někdo píseň, někdo vyučování, někdo zjevení, někdo jazyk a někdo výklad. Ať se to všechno děje k vzájemnému posílení. 27 Chce-li někdo mluvit v jazycích, ať mluví postupně dva nebo nejvýše tři a někdo ať vykládá; 28 když tam ale nebude, kdo by to vykládal, pak ať ve shromáždění zmlkne a mluví jen pro sebe a pro Boha. 29 Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují. 30 Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první zmlkne. 31 Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení. 32 Proroci mohou své puzení ovládat; 33 Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí. 34 (Vaše ženy ať při shromážděních zmlknou. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon. 35 Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.)* 36 Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jen k vám? 37 Kdo si myslí, že je prorok nebo duchovní, měl by poznat, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání. 38 Kdo to neuznává, nebude uznán.* 39 Nuže, bratři moji, horlete po proroctví a nebraňte mluvit v jazycích. 40 Ve všem ať panuje slušnost a pořádek.