1V Efraimských horách byl jeden muž jménem Míkajáš.2Ten řekl své matce: „Víš, jak ti někdo vzal těch jedenáct set šekelů stříbra? Slyšel jsem, jak jsi kvůli nim vyslovila kletbu. Nuže, to stříbro mám já. To já je vzal, teď ti je ale vracím.“* „Hospodin ti žehnej, můj synu!“ zvolala jeho matka.3Jakmile jí těch jedenáct set stříbrných vrátil, prohlásila: „To stříbro slavnostně zasvěcuji Hospodinu za svého syna a nechám z něj odlít modlu.“4Poté, co jí to stříbro vrátil, vzala jeho matka 200 šekelů* stříbra a dala je kovotepci, který z něj odlil modlu. Tu pak měl Míkajáš v domě.5Tento muž, Míka, měl doma svatyni. Vyrobil také efod a bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu dělal kněze.6Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.7V judském Betlémě byl jeden mladý levita, který bydlel v Judově rodu.8Ten muž ale z judského Betléma odešel hledat si jiné místo k bydlení. Přišel do Efraimských hor a doputoval až k Míkovu domu.9„Odkud jdeš?“ zeptal se ho Míka. „Jsem levita z judského Betléma. Hledám si místo k bydlení,“ on na to.10„Zůstaň u mě,“ řekl mu Míka. „Dělej mi otce a kněze za deset šekelů* stříbra ročně a k tomu ošacení a stravu.“11A levita u něj ochotně zůstal; ten mladík pak byl pro Míku jako jeden z jeho synů.12Míka ho pověřil, aby mu dělal kněze, a ten levitský mladík bydlel v jeho domě.13Míka si říkal: „Teď ke mně Hospodin určitě bude dobrotivý – vždyť mám za kněze levitu!“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.