Lukas 24 | Bible, překlad 21. století

Není tu, vstal!

1 Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. 2 Našly však kámen odvalený od hrobu, 3 a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 4 Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. 5 Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6 Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: 7 ‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“* 8 Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 9 a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10 Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům, 11 ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. 12 Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.

Na cestě do Emauz

13 Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,* 14 a povídali si o všem, co se stalo. 15 Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. 16 Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali. 17 Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“ 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“ 19 „O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. 20 Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. 21 My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. 22 Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu 23 a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. 24 Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“ 25 Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! 26 Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ 27 Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech. 28 Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. 29 Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. 30 Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. 31 Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel. 32 Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33 Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, 34 jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ 35 Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

Dotkněte se mě

36 Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl. 37 Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha. 38 Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? 39 Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“ 40 Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. 41 Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“ 42 Podali mu tedy kus pečené ryby, 43 on si ji vzal a pojedl před nimi.

Jste svědkové

44 Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“ 45 Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům. 46 Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. 47 Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům. 48 Vy jste toho svědkové. 49 Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“ 50 Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, 51 a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. 52 Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. 53 Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.

Slovo na cestu

Ježíš vstává z mrtvých

1 V neděli brzy ráno se ženy vydaly ke hrobu a nesly s sebou vonné masti a oleje. 2 Kámen, který zakrýval vchod do hrobu ve skále, byl však odvalen stranou. 3 Ženy vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše tam nenašly. 4 Bezradně se rozhlížely a vtom u nich stáli dva muži v oslnivě bílých oděvech. 5 Ženy se jich velice lekly a sklopily oči. Oni jim řekli: „Proč hledáte živého tam, kde jsou jen mrtví? 6 Ježíš tady není, je živ! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal, 7 že bude jako Syn člověka vydán do rukou zlých lidí, ukřižován, ale třetí den vstane z mrtvých.“ 8 Ženy si na to skutečně vzpomněly. 9 Vrátily se od hrobu a všechno vyprávěly jedenácti apoštolům a všem ostatním Ježíšovým žákům, které našly. 10 Svědkyně vzkříšení byly: Marie z Magdaly, Jana, Marie Jakubova a ještě další. 11 Učedníci jim však nevěřili a považovali jejich zprávu za výplod fantazie. 12 Petr se však přece jen rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl jen odložená plátna. Vrátil se a nemohl pochopit, co se stalo.

Ježíš se zjevuje dvěma věřícím na cestě

13 Jiní dva Ježíšovi učedníci šli toho dne do městečka Emauzy, nedaleko Jeruzaléma. 14 Cestou spolu hovořili o událostech posledních dnů. 15 Byli zabráni do rozhovoru, takže skoro ani nezpozorovali, že se k nim někdo přidal; byl to Ježíš. 16 Ale oni, jako by měli mlhu před očima, nepoznali ho, 17 ani když se s nimi dal do řeči: „O čem to mluvíte, že jste tak smutní?“ Zastavili se 18 a jeden z nich, Kleofáš, mu řekl: „Jdeš z Jeruzaléma a nevíš, co se tam teď o svátcích stalo?“ 19 Ježíš chtěl, aby mu to vyprávěli, a tak pokračovali: „Cožpak jsi nic neslyšel o Ježíši z Nazaretu? O tom prorokovi, který tak mocně kázal a dělal zázraky? Bůh stál při něm a lidé ho měli v úctě. 20 A toho muže velerada odsoudila k smrti a byl ukřižován! 21 My jsme doufali, že on je ten očekávaný Mesiáš a že vysvobodí Izrael. Stalo se to předevčírem. 22 Dnes nás některé ženy překvapily zprávou: byly časně ráno u hrobu 23 a nenašly jeho tělo. Dokonce prý viděly anděly, kteří jim řekli, že Ježíš žije. 24 Někteří z našich si ověřili, že hrob je prázdný, ale jeho neviděli. A tak nevíme, co si o tom všem máme myslet.“ 25 Ježíš jim na to řekl: „Proč jste tak nechápaví a proč váháte uvěřit tomu, co předpovídali už dávní proroci? 26 Mesiáš to musí přece všechno vytrpět, než nastolí své království.“ 27 A začal jim vykládat všechna slova, která o něm byla napsána od Mojžíše až po proroky. 28 Když došli do Emauz, cíle jejich cesty, Ježíš jako by chtěl jít dál. 29 Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“ Dal se tedy pozvat a vešel s nimi do domu. 30 Když zasedli k večeři, vzal Ježíš do rukou chléb, poděkoval Bohu, rozlomil ho a podával jim. 31 A v tu chvíli konečně prohlédli a poznali ho. Ale v tom okamžiku jim Ježíš zmizel. 32 Říkali si vzrušeně: „A proto nám bylo tak dobře u srdce, když s námi na cestě mluvil a vykládal nám smysl proroctví.“ 33 Už nehleděli na to, že je večer a hned se vydali zpátky do Jeruzaléma. Našli jedenáct učedníků pohromadě s ostatními. 34 Apoštolové jim řekli: „Pán opravdu vstal z mrtvých! Ukázal se Petrovi!“ 35 A oni zase vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše podle způsobu lámání chleba.

Ježíš se zjevuje učedníkům za zavřenými dveřmi

36 Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“ 37 Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch. 38 Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci? 39 Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“ 40 Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou. 41 Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“ 42 Podali mu pečenou rybu a plástev medu 43 a on to s nimi snědl.

Ježíš se zjevuje učedníkům v Jeruzalémě

44 Pak jim řekl: „Vzpomeňte si! Když jsem býval s vámi, často jsem vám připomínal, že se musí naplnit všechno, co je o mně předpověděno u Mojžíše, Proroků a v Žalmech.“ 45 A tak je dovedl k tomu, že konečně porozuměli slovům Bible, která o něm hovořila. 46 Pak pokračoval: „To všechno ukazovalo k tomu, že předpověděný Mesiáš musí mnoho vytrpět, zemřít a třetího dne vstát z mrtvých. 47 A nyní se lidé všech národů musí dovědět, že on má právo odpouštět hříchy a moc změnit jejich život. Začne se to rozhlašovat nejprve v Jeruzalémě. 48 Vy budete dosvědčovat všechno, co se událo a čeho jste byli svědky. 49 A já vám pošlu Ducha svatého, kterého vám slíbil můj Otec. Čekejte v Jeruzalémě, pokud vás Bůh nevybaví touto mocí.“

Ježíš vystupuje do nebe

50 Pak je vedl známou cestou z Jeruzaléma do Betanie. Zastavili se a Ježíš zvedl ruce, aby učedníkům požehnal. 51 Když jim žehnal, vzdaloval se vzhůru, až jim zmizel v oblacích. 52 Uctivě se mu poklonili a pak se radostně vrátili do Jeruzaléma. 53 Dobu čekání trávili v chrámu, kde chválili Boha.

Lukas 24 | Bible, překlad 21. století Slovo na cestu