1Padl Bél,* Nabú* se hroutí, zvířata vezou jejich sochy pryč; břemeny, jež jste si nosili, jsou obtížena k padnutí.2Hroutí se, spolu padají, nemohou to břímě zachránit, musejí odejít do zajetí.3Slyšte mě, dome Jákobův, všichni, kdo pozůstali domu Izraelovu, vy, které hýčkám od lůna matky, vy, které od narození nosím v náručí:4Až do stáří, až do šedin já sám, to já vás podpořím; já jsem vás učinil a já vás nosím, já vás podpořím a zachráním.5Ke komu mě tedy chcete přirovnat? Kdo je podle vás jako já? S kým mě to chcete srovnávat? Což se mi někdo podobá?6Lidé sypou zlato z měšce a váží stříbro na váze – najímají zlatníka, aby jim z toho boha udělal, aby ho mohli v kleče uctívat.7Nosí ho na ramenou, tahají se s ním, on potom stojí, kde ho postaví, na svém místě stojí bez hnutí. Když k němu volají, neodpoví jim, nezachrání je z jejich soužení.8Vzpomeňte si na to a vzmužte se, vy zrádci, zamyslete se!9Vzpomeňte na věci dávno minulé, vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není, jsem Bůh a není žádný kromě mne.10Já od počátku oznamuji konec a odedávna, co teprv nastane. Říkám: „Má vůle stane se, udělám vše, co se mi chce.“11Já zavolám od východu dravce,* muže své vůle ze země daleké. Co jsem řekl, to učiním, své rozhodnutí naplním.12Slyšte mě, vy v srdci zatvrzelí, od spravedlnosti tak vzdálení:13Svou spravedlnost jsem přiblížil, není vzdálená, neopozdí se spása má. Já obdařím Sion spásou a Izrael svou krásou.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.