Jesus Sirach 40 | Bible, překlad 21. století

Bídný úděl člověka

1 Každého člověka čeká těžká dřina, na Adamových dětech leží těžké jho ode dne, kdy vyjdou z matčina lůna, do dne, kdy se vrátí do země, matky všech.

2 Jejich srdce plní strach a starosti, mají předtuchu dne smrti.

3 Od toho, kdo sedí na skvostném trůnu, až po ubožáka v prachu a popelu,

4 od toho, který nosí purpur a korunu, až po toho, kdo chodí v pytlovině, všude jen hněv a závist, neklid a zmatek, strach ze smrti, zlost a svár.

5 Dokonce i v noci, když leží v posteli, člověka trápí jeho sny.

6 Odpočine si jen málo, nebo vůbec ne, i ve spánku je bdělý jako za bílého dne; děsí ho představy v jeho mysli, jako by právě utíkal z bitvy.

7 V nejvyšší nouzi pak procitá, překvapen, že se není čeho bát.

8 Tak je tomu u všech tvorů od člověka po zvíře, pro hříšníky to však platí sedminásobně:

9 Smrt a krev, svár a meč, neštěstí a hlad, zkáza a bič.

10 To vše čeká na bezbožné a kvůli nim také došlo k potopě.

11 Všechno na zemi se vrací do země, tak jako všechna voda proudí do moře.*

Klamné a skutečné radosti života

12 Všechny úplatky a křivdy jednou zmizí, ale věrnost vytrvá navěky.

13 Nepoctivé bohatství vyschne jako řeka a odezní jako hrom, co zaburácí v bouři.

14 Štědrý člověk má důvod k radosti, zločinci ale míří do záhuby.

15 Potomci bezbožných nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na holé skále,

16 jako rákosí kdekoli u vody na březích řeky, co usychá* dřív, než všechny byliny.

17 Dobročinnost je jako rajská zahrada a almužna zůstává navěky.

18 Samostatnost a pracovitost přináší sladký život, ale najít poklad je nad to obojí.

19 Mít děti a založit město – tím si člověk dělá jméno,* ale najít moudrost je nad to obojí. Dobytek a zahrady činí člověka úspěšným, ale výtečná žena je nad to obojí.

20 Víno a hudba potěšují srdce, ale láska k moudrosti je nad to obojí.

21 Flétna a loutna zpříjemňují píseň, ale příjemný hlas je nad to obojí.

22 Oko touží po kráse a půvabu, ale rašící osení je nad to obojí.

23 Přítel nebo druh přijdou vždycky vhod, ale žena s rozumem* je nad to obojí.

24 Příbuzní a pomocníci zachrání v těžké chvíli, ale almužna je nad to obojí.*

25 Zlato a stříbro zajistí dobré postavení, ale dobrá rada je nad to obojí.

26 Bohatství a síla pozvednou sebevědomí, ale úcta k Hospodinu je nad to obojí. Úcta k Hospodinu nepůsobí škodu, kdo ji má, nemusí hledat oporu.

27 Úcta k Hospodinu je jako rajská zahrada – zaštítí lépe než jakákoli sláva.

Žebrota

28 Nežij, chlapče, jako žebrák; je lepší umřít nežli žebrat!

29 Když člověk šilhá po cizím stole, jeho živoření ani není životem. Jíst cizí jídlo, to poskvrňuje nitro; moudrý a vychovaný si dá pozor.

30 Žebrota je sladká v ústech nestydy, v břiše se mu ale jak oheň rozpálí.

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

Lidská bída

1 Každému člověku je určena tvrdá lopota. Těžké jho leží na Adamových synech ode dne, kdy vycházejí z lůna své matky, až do dne, kdy se navracejí do lůna matky všech.

2 Trápí je předtuchy a v jejich srdci je bázeň, obírají se čekáním na den svého skonu.

3 Od toho, kdo sedí na slavném trůnu, až po toho, kdo se plazí v prachu a popelu,

4 od toho, kdo nosí purpurový plášť a korunu, až po toho, kdo se obléká do režného plátna: všude jen hněv a závist, soužení a neklid, strach ze smrti, prchlivost a rozbroje.

5 I když člověk spí na lůžku, noční sen mu obluzuje vědomí znovu tím vším.

6 Maličko, téměř vůbec si neodpočine; i ve spánku je jako za bílého dne pronásledován přízraky své fantazie jako někdo, kdo utekl z bitvy.

7 Když je v nouzi nejvyšší, procitne a diví se pak, že není čeho se bát.

8 Tak je tomu s každým tvorem, od člověka až po dobytek, ale na hříšného to dolehne sedmkrát.

9 Smrt a krev, rozbroje a meč, pohromy, hlad, zkáza a bič.

10 To vše bylo určeno svévolníkům, kvůli nim nastala potopa.

11 Všechno, co je ze země, do země se vrací, a co je z vod, jde zpět do moře.

Statky pochybné a trvalé

12 Každý úplatek a každé bezpráví pominou, ale věrnost bude trvat navěky.

13 Bohatství nespravedlivých vyschne jako bystřina a dozní v dešti jako mohutné zahřmění.

14 Kdo štědře otvírá ruce, bude mít důvod k radosti, kdo přestupují Zákon, nakonec zahynou.

15 Potomci svévolníků nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na strmých skalách.

16 Sítiny všude u vody a na břehu řeky se vytrhávají dřív než kterákoli jiná tráva.

17 Dobrodiní je jako požehnaná zahrada a milosrdenství trvá na věky.

18 Život toho, kdo může v spokojenosti a úspěšně pracovat, je sladký, ale víc než to obojí má ten, kdo najde poklad.

19 Děti a budování města získají člověku nepomíjející jméno, ale nad to obojí je ceněna bezúhonná žena.

20 Víno a hudba obveselují srdce, ale nad to obojí je láska k moudrosti.

21 Píšťala a harfa zpříjemňují zpěv, ale nad to obojí je příjemná řeč.

22 Oko touží po půvabu a kráse, ale nad to obojí je zeleně rašící osení.

23 Přítel nebo druh je vítán v kterýkoli čas, ale nad to obojí je soužití ženy s mužem.

24 Bratři a pomocníci mohou podepřít v čas soužení, ale nad to obojí přinesou záchranu skutky milosrdenství.

25 Zlato a stříbro postaví na nohy, ale nad to obojí váží dobrá rada.

26 Majetek a síla pozdvihují srdce, ale nad to obojí je bázeň před Hospodinem. Bázeň před Hospodinem nepřináší škodu, a kdo ji má, nemusí hledat pomoc.

27 Bázeň před Hospodinem je jako požehnaná zahrada, ochraňuje člověka lépe než všechno bohatství.

28 Synu, neveď žebravý život; lépe zemřít než žebrat.

29 Život člověka, který hledí na cizí stůl, nelze považovat za pravý život. Zneuctí svou duši cizími pokrmy; proto muž zkušený a ukázněný se jich bude chránit.

30 V ústech nestydatého zní žebrání sladce, ale v jeho nitru hoří jako oheň.

© 2001 Česká biblická společnost