1Moudrost se může sama sebou chlubit, může se chválit mezi svými vlastními.2Otevře svá ústa ve shromáždění Nejvyššího, bude se chlubit před jeho zástupy:3„Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jak opar jsem zahalila zem.4Přebývala jsem v nebeské výšině, můj trůn byl v oblakovém sloupu.5Sama jsem kroužila po nebeské klenbě, procházela se v propastné hloubce.6Vládla jsem mořským vlnám i celé zemi, každému lidu a všem národům.7Tam všude jsem hledala místo ke spočinutí, kousek země, kde se usídlit.8Stvořitel všeho mi tehdy dal příkaz, můj Učinitel vybral místo pro můj stan. „Usaď se v Jákobovi,“ řekl, „v Izraeli měj své dědictví.“9Stvořil mě před věky, tehdy na počátku, a až navěky nezaniknu.*10Sloužila jsem před ním ve svatostánku, a tak jsem se usadila na Sionu.11Takto mě usídlil v Milovaném městě, má moc je v Jeruzalémě.12V oslaveném lidu jsem zapustila kořeny, v Hospodinově podílu a v jeho dědictví.13Rostu do výše jak libanonský cedr, jako cypřiš z hory Hermonu.14Rostu do výše jak palma v En-gedi, jak růžové keře v Jerichu, jako skvostná oliva dole v údolí a jako platan u vody.15Vydávám vůni jak skořice a balzám, voním jako vzácná myrha, jak vonné galbanum, onycha a pryskyřice, jako ve svatostánku kadidlový dým.*16Rozprostírám své větve jako pistácie, jsou to větve skvostné a líbezné.17Jak vinná réva plodím potěšení, z mých květů bude hojné a skvostné ovoce.*19Pojďte ke mně všichni, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mým ovocem.*20Vždyť vzpomínka na mě je sladší než med a mé dědictví je nad včelí plástev.21Kdo mě jí, dostane ještě větší hlad, kdo mě pije, bude mít ještě větší žízeň.22Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, a kdo se mnou zabývá, ten nezhřeší.“
Moudrost a Zákon
23To vše říká Kniha smlouvy* Nejvyššího Boha – Zákon, svěřený nám Mojžíšem jako dědictví Jákobových shromáždění.*25Oplývá moudrostí jak řeka Píšon* a jako Tigris v jarních dnech.26Přetéká rozumností jako Eufrat a jako Jordán v čase žně.27Třpytí se poučením jako Nil,* jako Gíchon ve dnech vinobraní.28První člověk nemohl moudrost plně pochopit a nepostihne ji ani ten poslední.29Její myšlenky jsou širší než oceán a její záměry hlubší než propast.30A já jako zavodňovací příkop, jako strouha vedoucí z řeky k zahradě,31řekl jsem: „Zavlažím svůj sad, dám napít svému záhonku.“ A hle, ten můj příkop se změnil v řeku a ta řeka v moře!32Rozžehnu tedy poučení jak ranní úsvit, nechám ho zářit do dálky.33Nauku budu šířit jako proroctví, předám ji příštím pokolením navěky.34Pohleďte, nenamáhal jsem se jen pro sebe, ale pro všechny, kdo moudrost hledají.
Český ekumenický překlad
Moudrost se představuje
1Moudrost bude chválit sama sebe a uprostřed svého lidu dojde oslavy. 2Ve shromáždění Nejvyššího otevře svá ústa a promluví před jeho zástupy: 3„Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jako mlha jsem zahalila zemi. 4Na výsostech jsem přebývala, můj trůn je na sloupu oblakovém. 5Obvod nebes jsem sama obešla a prošla i nejhlubší propasti. 6Ve vlnách moře i po celé zemi a v každém lidu a národu jsem vládla, 7mezi těmi všemi jsem hledala odpočinek a toho, v jehož dědictví bych mohla přebývat. 8Tehdy mi Stvořitel všehomíra dal příkaz, ten, který i mne stvořil a našel místo pro můj stan, mi řekl: ‚V Jákobovi přebývej a v Izraeli měj své dědictví!‘ 9Před počátkem věků mě stvořil a nepominu navěky. 10Ve svatém stanu jsem před ním vykonávala službu, a tak jsem se na Sijónu pevně usadila. 11Našel mi tak příbytek ve městě, které si zamiloval, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. 12V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v podílu Hospodinově, v jeho dědictví. 13Vyrostla jsem jako cedr na Libanónu a jako cypřiš na svazích Chermónu. 14Vyrostla jsem jako palma v Én-gedí a jako keře růží v Jerichu, jako spanilá oliva v údolí a jako platan zasazený u vody. 15Vydávala jsem vůni jako skořice a vonný balzám, šířila jsem vůni jako vybraná myrha, jako galbanum, onyx a stakte, jako dým kadidla ve stanu. 16Své větve jsem rozprostřela jako terebinta a na nich dala vykvést slávě a milosti. 17Jako vinná réva jsem se zazelenala milostí a mé květy přinesly ovoce slávy a bohatství. 19Pojďte ke mně, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mých plodů. 20Už pomyšlení na mne je sladší než med, mé dědictví je nad plást medu. 21Kdo mě jedí, budou ještě po mně lačnět, a kdo mě pijí, budou ještě po mně žíznit. 22Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, kdo mnou se obírá, nezhřeší.“
Moudrost a Zákon
23Toto všechno obsahuje kniha smlouvy Boha nejvyššího, Zákon, který nám uložil Mojžíš jako dědictví Jákobovým pospolitostem. 25Oplývá moudrostí jako řeka Píšon vodou a jako Tigris v jarním období. 26Přetéká porozuměním jako Eufrat vodou nebo jako Jordán v době žní. 27Výchově dává zářit jako světlu, osvěžuje jako pramen Gíchón ve dnech vinobraní. 28Jako nedokázal první člověk poznat moudrost, tak ani poslední ji neprobádá. 29Neboť její myšlení je obšírnější než moře a její rada hlubší než propast. – 30A já jsem jako zavodňovací říční kanál a jako strouha přivádějící vodu do rajské zahrady. 31Řekl jsem: „Zavlažím svou zahradu a zaliji svůj záhon.“ A hle, zavodňovací kanál se mi stal řekou a má řeka se stala mořem. 32Způsobím, že výchova bude jako jitřenka svítit, rozzářím ty věci dodaleka. 33Jako proroctví vyleji ještě nauku a zanechám ji příštím pokolením navěky. 34Hleďte, nenamáhal jsem se jenom pro sebe, ale pro všechny, kdo moudrost hledají.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.