1Vzpomeň si, Hospodine, jak jsme dopadli, dobře se podívej na naši hanbu:2Naše dědictví připadlo cizím, naše domy patří cizákům!3Jsme sirotci, přišli jsme o otce, z našich matek jsou teď vdovy.4Vlastní vodu pijeme za peníze, za své dříví musíme platit.5S pronásledovateli v zádech dřeme, zbaveni odpočinku.6Třeseme si rukou s Egyptem i s Asýrií – kvůli chlebu.7Naši otcové hřešili; jsou pryč a my neseme jejich trest.8Panují nad námi otroci a nikdo neuvolní jejich pěst.9Jde nám o život, když přinášíme chléb ohroženi mečem v pustém kraji.10Kůže nám hoří jako pec horečkou z hladovění.11Sionské ženy byly znásilněny tak jako panny ve městech Judových.12Naše velmože nám pověsili, ke starcům úctu neměli!13Mládenci roztáčejí mlýn, chlapci klopýtají pod dřívím.14Starci už v branách nesedí, mládenci dozpívali.15Utichlo naše bujaré veselí, tanec se změnil v truchlení.16Koruna spadla z naší hlavy; běda nám, že jsme hřešili!17Srdce nám nad tím usedá, potemněly nám nad tím oči –18že z hory Sion zbyla pustina, že se tam honí lišky!19Ty, Hospodine, však vládneš navěky, tvůj trůn trvá po všechny časy.20Proč na nás nikdy nepomyslíš? To nás opustíš navždy?21Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme!* Obnov naše dny, ať jsou jako dřív!22Anebo jsi nás už zavrhl úplně? Rozhněval ses na nás přespříliš?
Český ekumenický překlad
Boží lid, o všecko připravený, prosí o slitování. Vyznává svá provinění a vyjadřuje svou odevzdanost i naději.
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu! 2 Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům. 3 Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy. 4 Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit. 5 Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu. 6 Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem. 7 Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti. 8 Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne. 9 S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště. 10 Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu. 11 Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny. 12 Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny. 13 Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím. 14 Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky. 15 Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec. 16 Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili. 17 Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích, 18 nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní lišky. 19 Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení. 20 Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů? 21 Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých. 22 Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.