1Běda tomu městu vraždění! Je plné lží a loupeží a nepřestává plenit.2Už sviští bič! Kola rachotí! Koně se dali v trysk! Vozy lomozí!3Jízda útočí! Mečů blýskání! Kopí třpyt! Kolik jen padlých, mrtvol hromady! Všude bezpočtu mrtvých, až přes ně lidé padají!4To vše proto, že tolik smilnila ta smilnice tak vábivá, mistryně kouzel, která kupčila s národy skrze smilstva svá a s pokoleními skrze svá kouzla.5„Hle, já jsem proti tobě!“ praví Hospodin zástupů. „Vyhrnu ti sukni nad hlavu; ukážu národům tvou nahotu a královstvím tvou ostudu.6Nakydám na tebe ohavnosti a veřejně tě potupím, vystavím tě na odiv!7Kdo tě uvidí, uteče od tebe a řekne: ‚Zničeno je Ninive; copak ho někdo lituje?‘ Kde bych ti tedy našel nějaké těšitele?“8Copak jsi lepší, než byly Théby* mezi nilskými rameny, obklopené vodami? Řeka jim byla opevněním a vodu měly za hradby.9Mocný Habeš, Egypt bez hranic, Put i Libye mezi jejich spojenci.10I Thébané však byli vyhnáni, museli jít do zajetí. Jejich děti byly rozráženy na každém nároží. O jejich přední muže losovali, všichni jejich velmoži dostali řetězy.11Tak i ty budeš jako opilec, úplně bez sebe. I ty se budeš potácet a hledat skrýš před nepřítelem.12Všechny tvé pevnosti jsou jako fíkoví – stačí se do nich opřít, a zralé fíky padají do úst tomu, kdo je sní!13Jen se podívej na své vojáky – jsou jako ženy! Brány tvé země jsou nepřátelům otevřeny, oheň pohltil tvé závory.14Čerpej si vodu pro čas obležení, své pevnosti si opevni! Šlapej hlínu, mačkej jíl, chop se formy na cihly!15Stejně tě tam ale zhltnou plameny a meč tě vyhladí; zhltne tě jako kobylky! Zkus se rozmnožit jako kobylky, rozmnož se jako žravý hmyz!16I kdyby tvých kupců bylo sebevíc, ještě víc než hvězd na nebi, jak kobylky se vylíhnou a uletí.17Tví dvořané jsou jak žravý hmyz, tví úředníci se hemží v rojích. V chladný den usedají na zídky, pak ale vyjde slunce a zas uletí a nikdo neví, kam se poděli.18Asyrský králi, tví pastýři usnuli, tví hodnostáři ulehli! Po horách rozptýlen je tvůj lid a není, kdo by je shromáždil.19Není léku na tvé zranění, tvá rána už se nezhojí. Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají samou radostí. Vždyť koho se nedotklo tvé ustavičné zlo?
Český ekumenický překlad
ZKÁZA KRVELAČNÉHO MĚSTA - Božími soudy je Ninive pro svoji pýchu, krutost a modloslužbu zahlazeno.
1 Běda městu, jež se brodí v krvi! Je samá přetvářka, je plné loupeží, kořistění nebere konce. 2 Slyš! Bičů svist, dunění kol! Dusot koní, hřmot vozby! 3 Útok jezdců, zášlehy mečů, blýskání kopí! Přemnoho skolených, hromady mrtvých těl, bezpočet mrtvol, až přes ně klopýtají! 4 To všechno pro mnohá smilstva Nevěstky, přesvůdné mistryně kouzel. Svým smilstvem kupčí s pronárody, svými kouzly kupčí s čeleděmi. 5 Chystám se však na tebe, je výrok Hospodina zástupů. Až přes tvář ti vyhrnu sukni a ukáži tvou nahotu pronárodům, královstvím tvou hanbu. 6 Nakydám na tebe neřád, potupím tě, postavím na pranýř. 7 Kdokoli tě spatří, prchne od tebe. Řekne: „Ninive propadlo záhubě, kdo se nad ním ustrne?“ Kde vyhledám ty, kdo by tě potěšili? 8 Jsi snad lepší, než byly Théby Amónovy, trůnící mezi proudy, obklopeny vodami? Moře jim bylo valem, jejich hradby se zdvihaly z moře. 9 Kúš tak mocný, Egypt nekonečný, Pút i Lúbim byly tvými pomocníky. 10 I Théby byly přesídleny, odešly do zajetí. Jejich nemluvňata byla drcena na rozích všech ulic; o jejich slavné se losovalo, všichni jejich velmožové byli spoutáni řetězy. 11 I ty se opojíš a budeš omámeno. I ty budeš hledat záštitu před nepřítelem. 12 Všechny tvé pevnosti však budou jako fíkovníky s ranými plody: až se jimi zatřese, spadnou do úst tomu, kdo je chce jíst. 13 Tvůj lid uprostřed tebe jsou baby. Brány tvé země se dokořán otevřou tvým nepřátelům, tvé závory pozře oheň. 14 Navaž si vodu, než budeš obleženo! Zpevni svá opevnění! Šlapej jíl, hněť hlínu, chop se formy na cihly! 15 Oheň tě tam pozře, vytne meč, pozře tě jako brouci. Byť vás bylo spousta jako brouků, byť vás bylo spousta jako kobylek, 16 byť tvých překupníků bylo víc než nebeských hvězd, brouci se vykuklí a odlétnou. 17 Tvoji strážci jsou jak kobylky, tvoji úředníci jak hejna sarančat: v zimním čase zalezou do škvír zídek, ale jak vysvitne slunce, ulétnou a nevíš, kam se poděly. 18 Již dřímou tvoji pastýři, asyrský králi, ulehli tvoji vznešení. Tvůj lid je rozehnán po horách, nikdo jej neshromáždí. 19 Nikdo neošetří tvé těžké poranění, bolestná zůstane tvá rána. Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají nad tebou v dlaně. Vždyť na koho nedoléhala bez přestání tvá zloba?
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.