3.Mose 24 | Bible, překlad 21. století

Olej a chléb pro svatyni

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

2 „Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále zapalovat svícen.

3 Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ať o něj Áron stále pečuje před Hospodinem, aby hořel od večera až do rána. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení.

4 Ať před Hospodinem stále pečuje o kahany na svícnu z čistého zlata.

5 Vezmi také jemnou mouku a upeč z ní dvanáct bochánků, každý ze dvou desetin efy.*

6 Potom je na stole z čistého zlata narovnej před Hospodinem do dvou sloupců, po šesti v každém sloupci.

7 Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivá oběť Hospodinu.

8 Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem; věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele.

9 Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení.“

Případ rouhání

10 Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem.

11 Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.)

12 Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže.

13 Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi:

14 „Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje.

15 Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích.

16 Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.

17 Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít.

18 Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus.

19 Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on:

20 zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno.*

21 Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře.

22 Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“

23 Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

DOPLŇKOVÁ USTANOVENÍ - — Služba při svícnu a stolu - Ve svatyni má svítit stále světlo, na stůl se má každý týden klást dvanáct chlebů.

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

2 „Přikaž Izraelcům, ať ti přinesou pročištěný olivový olej, vymačkaný, k svícení, aby mohl být každodenně zapalován kahan.

3 Vně, před oponou svědectví, ve stanu setkávání jej bude Áron každodenně obsluhovat od večera do rána před Hospodinem. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení.

4 Na svícnu z čistého zlata bude každodenně před Hospodinem obsluhovat kahánky.

5 Vezmeš bílou mouku a upečeš z ní dvanáct bochníků: každý bochník bude ze dvou desetin éfy.

6 Položíš je před Hospodinem na stůl z čistého zlata do dvou sloupců, šest do sloupce.

7 Na každý sloupec dáš čisté kadidlo; bude při chlebu na připomínku jako ohnivá oběť pro Hospodina.

8 Ať je Áron před Hospodinem uspořádá vždycky v den odpočinku, a to ustavičně. To bude mezi Izraelci platit jako smlouva věčná.

9 Budou patřit Áronovi a jeho synům, kteří je budou jíst na svatém místě; je to pro něho velesvaté, podíl z ohnivých obětí Hospodinových. To je provždy platné nařízení.“

— Tresty smrti za rouhání aj. - Svatost Božího lidu vyžaduje nesmlouvavé zavržení rouhačů a vrahů.

10 Jednou si vyšel syn jedné izraelské ženy a jakéhosi Egypťana mezi Izraelce; v táboře se dostal syn té Izraelky do hádky s nějakým Izraelcem.

11 Syn izraelské ženy lál Jménu a zlořečil. Přivedli ho tedy k Mojžíšovi; jméno jeho matky bylo Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova.

12 I dali ho do vazby, až by se jim dostalo jasného pokynu z Hospodinových úst.

13 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

14 „Vyveď toho zlolajce ven z tábora; tam všichni, kdo ho slyšeli, vloží ruce na jeho hlavu a celá pospolitost ho ukamenuje.

15 Izraelcům pak řekneš: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese následky svého hříchu.

16 Kdo bude lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak domorodec zemře, jestliže bude lát Jménu.

17 Když někdo ubije nějakého člověka, musí zemřít.

18 Kdo ubije nějaké dobytče, nahradí je, kus za kus.

19 Když někdo zmrzačí svého bližního, bude mu způsobeno, co sám způsobil:

20 zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačil člověka, tak ať se stane jemu.

21 Kdo ubije dobytče, nahradí je; kdo ubije člověka, zemře.

22 Budete mít jediné právo jak pro hosta, tak pro domorodce. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

23 Tak promluvil Mojžíš k Izraelcům. Zlolajce vyvedli ven z tábora a ukamenovali. Izraelci učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

© 2001 Česká biblická společnost