Weisheit 19 | Bible, překlad 21. století

Nevídaná pouť Izraelitů

1 Bezbožné však stíhal nelítostný hněv až do konce, neboť Bůh předem věděl, co budou konat:

2 že dovolí lidu odejít a rychle je pošlou pryč, ale pak si to rozmyslí a budou je pronásledovat.

3 Neboť ještě drželi smutek, ještě truchlili na hrobech zemřelých, když v tom se hloupě rozhodli jinak a ty, které sami s prosbami vyhnali, nyní pronásledovali jako uprchlíky.

4 K tomuto konci je vlekl spravedlivý osud; způsobil, že zapomněli, co se stalo, aby dovršili trest, který v jejich mukách ještě chyběl.

5 Tvůj lid tak prožil nevídanou pouť, oni však našli nebývalou smrt.

6 Celé stvoření se ve své podstatě znovu přetvářelo v poslušnosti tvým příkazům, aby se tvým dětem nestalo nic zlého.

7 Ukázal se oblak, který zastiňoval tábor, a tam, kde dříve byla voda, se vynořila souš – průchodná cesta skrze Rudé moře, travnatá pláň z divokých vln.

8 Celý národ tudy prošel pod záštitou tvé ruky a viděl podivuhodné zázraky.

9 Vždyť se pásli jako koně, skotačili jako beránci a chválili tě, Hospodine, žes je vysvobodil.

10 Pamatovali si totiž ještě, co se dělo v jejich vyhnanství: jak země místo zvířat zplodila komáry a řeka místo ryb vychrlila samé žáby.

11 Později uviděli i nový způsob zrození ptáků, když si ve své žádostivosti začali žádat lahůdky.

12 Pro jejich uspokojení jim totiž z moře vzešly křepelky.

Provinění a trest Egypťanů

13 Ony tresty však hříšníky nestihly bez varování: předcházelo je strašné blýskání. Právem trpěli za vlastní špatnosti, neboť se chovali k cizincům s nejkrutější záští.

14 Jiní totiž neznámé příchozí jen nepřijímali, tito však zotročili hosty, kteří jim prokazovali dobrodiní.*

15 Ti první tedy budou souzeni jen za to, že přijali cizince nepřátelsky;

16 tito však nejprve slavnostně přijali osoby, které měly stejná práva jako oni, ale pak je začali trápit ukrutnými robotami.

17 Byli proto zasaženi slepotou jako tamti u dveří spravedlivého Lota,* když je obklopila hluboká temnota a každý tápal kudy do vlastních dveří.

Živly jsou k službám Hospodinu

18 Jako když tóny loutny tvoří akordy, přitom však zůstávají samy bez změny, tak se mezi sebou přeskupují živly. To vše je zcela zřejmé při pohledu na minulé děje:

19 Suchozemští tvorové se změnili na vodní, a ti plovoucí vylezli na zem.

20 Oheň ve vodě ještě zesílil svou moc a voda zapomněla na svou hasivost.*

21 Plameny však nesežehly tělo křehkých tvorů, kteří jimi procházeli, ani neroztál snadno rozpustný nebeský pokrm, ledu podobný.

22 V tom všem jsi, Hospodine, povýšil a oslavil svůj lid; neopustils jej, ale vždy a všude jsi jej podpořil!

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

Přechod mořem a potrestání nekajících

1 Avšak na svévolnících spočíval hněv bez milosti až do konce, neboť Bůh předvídal i jejich budoucí činy,

2 jak totiž, až jim sami dovolí odejít a pošlou je urychleně pryč, zase změní své smýšlení a budou je pronásledovat.

3 Ještě když se zabývali smutečními obřady a naříkali u hrobů nebožtíků, pojali jiný pošetilý záměr a ty, které s naléhavými prosbami propustili, nyní pronásledovali jako uprchlíky.

4 To nezbytí je plným právem hnalo do této krajnosti a přimělo k tomu, že zapomněli, co se stalo, aby jejich utrpení ještě zvýšil trest, kterého jim bylo třeba.

5 Zatímco tvůj lid podstoupil podivuhodnou cestu, oni našli neobvyklou smrt.

6 Celé stvoření bylo ve své podstatě znovu přetvořeno, tak aby sloužilo tvým rozkazům a aby tví služebníci byli zachováni bez úhony.

7 Objevil se mrak a zastínil tábor, suchá země se vynořila, kde dříve byla voda. Ukázala se volná cesta z Rudého moře a zelenající se rovina na místě dravého proudu.

8 Všechen lid tudy prošel chráněn tvou rukou a zíral s úžasem na ten div.

9 Jako koně se popásali a jako jehňata poskakovali; přitom chválili tebe, Hospodine, svého zachránce.

10 Měli ještě v paměti, jak země za jejich pobytu v cizině místo aby plodila zvířata, vydala komáry, a řeka místo ryb vychrlila množství žab.

11 Později spatřili nový druh ptáků, když puzeni žádostí zatoužili po pochoutkách,

12 neboť k jejímu uspokojení přilétaly pro ně křepelky od moře.

13 Na hříšníky však přišly tresty, ne bez předchozích výstrah mohutného hromobití a blesků. Právem trpěli za své zlé skutky, protože chovali zlovolnou nenávist k cizincům.

14 V Sodomě nepřijali neznámé hosty, kteří k nim přišli, v Egyptě z hostů, svých dobrodinců, udělali otroky.

15 A nejen to – na soudu jim to bude připočteno –, sodomští přijali cizince nepřátelsky hned od počátku,

16 kdežto Egypťané je přijali s poctami, dali jim podíl na svých právech, a potom je sužovali těžkými robotami.

17 Byli také raněni slepotou jako sodomští u dveří spravedlivého Lota. Obklopen hlubokou temnotou hledal každý z nich cestu ke svým dveřím.

18 Neboť samy živly se proměňují jako na strunném nástroji mění tóny nápěvu své jméno, ačkoli uchovávají vždycky svůj zvuk. To je dobře patrno z pozorování toho, co se událo.

19 Pozemští živočichové se měnili ve vodní, a ti, kteří plavali, přestěhovali se z vody na souš.

20 Oheň měl ve vodě ještě větší sílu a voda zapomněla, že má schopnost hasit.

21 Naopak plameny nesžehly těla křehkých živočichů, když se ocitla v ohni, ani nerozpustily snadno tající nebeský pokrm podobný jíní.

Závěrečný chvalozpěv

22 Ve všem tom, Hospodine, jsi zvelebil a oslavil svůj lid, nepohrdl jsi jím, byls při něm vždycky a všude.

© 2001 Česká biblická společnost