1Veliké jsou tvé soudy, Hospodine, a těžko vysvětlitelné; nepoučené duše proto zbloudily.2Bezbožníci si mysleli, že mají svatý národ v hrsti, sami však byli vězni temnot a zajatci dlouhé noci,* leželi zamčeni pod svými střechami, vypovězeni od věčné prozřetelnosti.3Domnívali se, že jsou se svými tajnými hříchy skryti pod temnou rouškou zapomnění, byli však rozehnáni v strašném zděšení a lekali se přeludů.4Ani nejskrytější úkryt je před strachem nechránil, ozývaly se kolem nich děsivé zvuky a objevovaly se temné přízraky se zachmuřenou tváří.5Sebesilnější oheň nestačil, aby jim dal světlo, ani zářící pochodně hvězd nedokázaly prozářit onu hroznou noc.6Svítil jim jen děsuplný samovznícený oheň a oni v té hrůze pokládali to, co viděli, za ještě horší než to, co vidět nemohli.7Jejich kouzelnické čáry byly bezmocné a namyšlený rozum zůstal zahanben.8Neboť ty, kdo slibovali, že vypudí obavy a neklid z ochořelých duší, samotné ochromil směšný strach.9I když je neděsilo nic hrozného, tolik se lekali lezoucí havěti a hadího syčení,10že umírali hrůzou a neodvážili se ani hledět do vzduchu, před kterým nelze nikam uniknout.11Špatnost je totiž zbabělá a odsuzuje sama sebe; tíživým svědomím si stále přidělává potíže.12Strach přece není nic než odmítnutí pomoci, kterou rozum nabízí.13Jak v lidském nitru slábne očekávání, tak roste mučivý strach z neznámé příčiny.14Oni však spali všichni stejným spánkem v noci, jež byla jinak zcela bezmocná, neboť vzešla z nitra bezmocného pekla.15Tu je stíhaly obludné přízraky, tu zas byli ochromeni malomyslností, přepadeni náhlým a nečekaným zděšením.16A tak se každý z nich zhroutil tam, kde byl, a byl uvězněn v neuzamčeném žaláři.17Ať to byl rolník, pastevec nebo dělník pachtící se v pustině, každý byl dostižen neodvratitelným osudem, spoután v temnotě tímtéž řetězem.18Šum větru i libý zpěv ptáků v hustém větvoví, spád mohutného proudu vody19či hrubý rachot padajícího kamení, nevídaný běh hopsavé zvěře, ryk nejdravějších šelem či ozvěna v horských jeskyních – to vše je ochromovalo strachem.20Celý svět byl ozařován zářivým světlem a setrvával v nerušeném díle,21jen nad nimi se prostírala tíživá noc, obraz temnoty, jež je měla pohltit – oni však sami sebe tížili ještě víc!
Český ekumenický překlad
Egyptská tma a ohnivý sloup
1Velké a neprobadatelné jsou tvé soudy, proto nevědomé duše zbloudily. 2Svévolníci, kteří měli za to, že smějí utlačovat svatý národ, spoutáni temnotou a vězněni dlouhou nocí, leželi zavřeni pod střechami jako vyděděnci věčné Prozřetelnosti. 3Mysleli totiž, že se s tajnými hříchy skryjí pod temným závojem zapomenutí; byli však rozptýleni, hrozně přestrašeni a vyděšeni přeludy. 4Ani skrýše, kde se schovali, je neuchránila od strachu. Děsily je zvuky znějící ze všech stran a zjevovaly se jim ponuré příšery s chmurnými tvářemi. 5Sebemocnější oheň neměl sílu svítit ani jiskrná záře hvězd nemohla prozářit onu děsivou noc. 6Ukazovalo se jim jenom ohniště samo od sebe hořící, šířící strach. Ochromeni úlekem z onoho vidění, dosud nikdy nespatřeného, považovali to, co viděli, za ještě horší. 7Neúčinné byly jejich čarodějné kejkle a znalosti, jimiž se vychloubali, se ukázaly jako hanebný klam. 8Ti, kdo slibovali, že zaženou z nemocné duše hrůzy a zmatky, sami onemocněli směšnou úzkostí. 9I když je nestrašilo nic děsivého, vyplašeni hemžením havěti a syčením plazů hynuli strachem a nechtěli pohledět ani do vzduchu, před nímž nelze nikam uniknout. 10Neřest se totiž sama usvědčuje ze zbabělosti; tuší vždy něco zlého, protože má zlé svědomí. 11Neboť strach neznamená nic jiného, než vzdát se podpory rozumného uvažování. Čím je v nitru člověka vyhlídka na pomoc menší, 12tím více si uvědomuje, že nezná příčinu, která působí trápení. 13Ti pak, kteří té vskutku bezmocné noci, jež vystoupila z hlubin podsvětí, spali obvyklým spánkem, 14byli buď štváni strašidelnými přízraky, nebo ochromeni ochabnutím duše, neboť na ně padla náhlá a nečekaná úzkost. 15A tak každý zůstal ležet tam, kde upadl, uvězněn a zavřen jako v žaláři, aniž byl spoután v železech, 16ať byl rolník nebo pastýř nebo nádeník osamělý v lopotě; kde kdo byl zastižen, musel se podvolit nezbytnosti, všichni byli svázáni jedním řetězem temnoty. 17Ať to byl šumot vánku, ať libý ptačí zpěv v košatých větvích, ať hukot vody mohutně se valící, ať dunivý rachot sesouvajících se skal, 18ať neviditelný běh řítící se zvěře, ať hlas řvoucích nejlítějších šelem, ať ozvěna odražená z horských slují, to vše jim nahánělo strach a zbavovalo je síly. 19Vždyť jinak všechen svět byl ozářen jasným světlem a práce v něm nerušeně pokračovaly, 20jenom nad Egypťany se rozprostírala tíživá noc, obraz temnoty, která je měla pohltit. Ale více než temnoty byli si oni sami břemenem.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.