Weisheit 16 | Bible, překlad 21. století

1 Byli proto po zásluze potrestáni takovýmito zvířaty a potrápeni množstvím havěti.

2 Ke svému lidu jsi však namísto trestu byl laskavý, a abys uspokojil jejich touhu, přichystals jim k jídlu křepelky jako zvláštní lahůdku.

3 Jedni tedy, i když prahli po pokrmu, kvůli ohavnosti zvířat na ně poslaných ztratili sebemenší chuť. Druzí zatím, i když dočasně strádali, okusili dokonce zvláštní lahůdku.

4 Na jejich utlačovatele měla přijít neúprosná bída, a těm druhým se jen mělo ukázat, jaká muka jejich nepřátele postihla.

Hadi na poušti

5 Vždyť když je napadla strašlivá divá zvěř a hynuli uštknutím svíjejících se hadů, tvůj hněv netrval až do konce –

6 pro výstrahu byli vystrašeni jenom na chvilku, protože měli znamení spásy* na připomínku přikázání tvého Zákona.

7 Kdo se k němu obrátil, nebyl zachráněn tím, co viděl, ale tebou, Spasitelem všech.

8 I tím jsi naše nepřátele přesvědčil, že ty sám zachraňuješ ze všech neštěstí.

9 Neboť je zabíjely štípance od much a kobylek a nenašel se pro ně lék, neboť zasluhovali právě tento trest.

10 Tvé syny však ani zuby jedovatých hadů nepřemohly, neboť jsi je ve svém milosrdenství uzdravil.

11 Byli bodáni, aby si připomněli tvé výroky, rychle však byli zachraňováni, aby neupadali do hlubokého zapomnění a o tvé dobrodiní nepřišli.

12 Nevyléčila je bylina ani žádný obklad, ale tvé slovo, Hospodine, které uzdravuje všechny.

13 Vždyť máš moc nad životem i smrtí, přivádíš k branám podsvětí a také odtud vyvádíš.

14 Člověk ve své ničemnosti dokáže zabít, avšak dech, který vyšel, už zpět nevrátí, tak jako nemůže vysvobodit zajatou duši.

Z nebe přichází zkáza i záchrana

15 Uniknout tvé ruce je nemožné;

16 když tě bezbožníci odmítali znát, potrestal jsi je svým silným ramenem: stíhaly je neobvyklé deště, kroupy a hrozné bouře a vybíjel je blesk.

17 Kupodivu ten oheň nejvíce působil ve vodě, která ho jinak uháší – spravedlivým totiž pomáhá celý vesmír!

18 Občas se plamen krotil, aby nespálil zvířata vyslaná proti bezbožným a aby oni při pohledu na to chápali, že je stíhá Boží soud.

19 Jindy zas vzplanul i ve vodě a silněji než běžný oheň, aby zničil plody nespravedlivé země.

20 Svůj lid jsi však naopak živil andělským pokrmem a dal jsi jim bez práce hotový chléb z nebe předčící všechny rozkoše a uspokojující všechny chutě.

21 Tato tvá podpora ukázala tvou náklonnost k tvým dětem a podle touhy toho, kdo ji přijímal, se mana měnila v to, co si kdo přál.

22 Pokrm podobný sněhu a ledu* odolal žáru a neroztál, aby poznali, že oheň planoucí v krupobití a blýskající v lijácích ničí úrodu nepřátel,

23 jindy však nevyužívá své moci, aby se spravedliví mohli nasytit.

24 Stvoření totiž slouží tobě, svému Tvůrci: rozněcuje se, aby ztrestalo nespravedlivé, a utišuje se ve prospěch těch, kdo spoléhají na tebe.

25 Proto se i tehdy všemu přizpůsobovalo a sloužilo tvé štědrosti, která vše živí, podle přání těch, kdo byli v nouzi.

26 Tvoji synové, které, Hospodine, miluješ, totiž měli pochopit, že člověk nežije díky úrodě, ale že tvé slovo pečuje o ty, kdo věří v tebe.

27 Vždyť co ani oheň nezničil, jednoduše tálo, když to jen letmo zahřál sluneční paprsek,

28 abychom poznali, že máme vstávat před svítáním, abychom ti vzdali dík a modlili se k tobě, než se rozední.

29 Nevděčníkova naděje roztaje jako zimní led, jako přebytečná voda odteče.

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

Rány egyptské a ochrana Izraelců

1 Proto byli zaslouženě potrestáni podobnými stvůrami i potrápeni množstvím odporné havěti.

2 Svému lidu jsi namísto takového trestu prokázal dobrodiní. Podle jejich žádosti jsi jim připravil neobvyklou pochoutku – pokrm z křepelek.

3 Kdežto pokrmu žádostiví Egypťané pozbyli i potřebné chuti k jídlu pro ošklivost zvířat, která na ně Bůh poslal. Ale tvoji věrní, kteří jen krátce trpěli nouzi, měli účast na neobvyklé pochoutce.

4 Na tamty, jako utiskovatele, musela přijít neodvratná nouze, ale těmto se mělo ukázat, jak jsou jejich nepřátelé sužováni.

5 I když na ně dolehla hrozná zuřivost šelem a oni hynuli uštknutím plazících se hadů, tvůj hněv netrval až do konce.

6 Pro výstrahu byli jen trochu postrašeni; vždyť dostali znamení záchrany, jež jim připomínalo příkazy tvého zákona.

7 Kdo se obrátil k tomu znamení, nebyl zachráněn tím, co viděl, ale tebou, zachráncem všech.

8 A tím jsi přesvědčil naše nepřátele, že ty jsi ten, kdo vysvobozuje z každého zla.

9 Egypťané mřeli po bodnutí kobylek a much, a nebyl nalezen lék na záchranu jejich života, protože si zasloužili, aby se na ně snesl takový trest.

10 Tvé syny však neudolaly ani zuby draků chrlících jed, neboť tvé milosrdenství jim vyšlo vstříc a uzdravilo je.

11 Byli uštknuti, aby pamatovali na tvé výroky, a zase rychle zachráněni, aby neupadli do hlubin zapomenutí a nebyli vyloučeni z tvých dobrodiní.

12 Neuzdravily je léčivé byliny ani obklad, ale tvé slovo, Hospodine, které všechno hojí.

13 Ty máš moc nad životem i smrtí, přivádíš do bran podsvětí i vyvádíš z nich.

14 Člověk může svou špatností zabít, ale nemůže přivést zpět ducha, který odešel, ani osvobodit duši ze zajetí smrti.

15 Nelze uniknout tvé ruce.

16 Svévolníci, kteří tě odmítali znát, byli ztrestáni tvou silnou paží; sužovaly je nevídané lijáky a krupobití, pronásledovaly je neúprosné bouře a oheň je pohlcoval.

17 A to nejpodivnější: Ve vodě, která vše hasí, síla ohně tím více rostla. Řád světa totiž je obhájcem spravedlivých.

18 Neboť někdy plamen polevil, takže nespálil zvířata seslaná na svévolníky, aby na vlastní oči poznali, že je pronásleduje Boží soud.

19 Jindy zas plane oheň pod vodou silněji než ve výhni, aby zničil, co se zrodilo z nespravedlivé země.

Chléb z nebe

20 Svůj lid jsi naopak nasytil pokrmem andělů; aniž se museli namáhat, poskytovals jim hotový chléb z nebe, přinášející plné uspokojení a vyhovující každé chuti.

21 To, cos jim daroval, ukázalo tvůj láskyplný vztah k tvým dětem, splňovalo přání toho, kdo to přijímal, a měnilo se podle jeho libosti.

22 Pokrm podobný sněhu a ledu odolal ohni a neroztál, aby poznali, že plody nepřátel ničil oheň planoucí v krupobití a šlehající v lijavcích;

23 oheň však zapomněl na vlastní sílu, aby se spravedliví mohli nasytit.

24 Neboť stvoření poddané tobě, svému Tvůrci, stupňuje sílu, aby trestalo nespravedlivé, a zmírňuje ji, aby činilo dobrodiní těm, kteří ti důvěřují.

25 Proto se tehdy měnilo ve všem a sloužilo tvé štědrosti, která všechno živí podle potřeby prosících,

26 aby se tví synové, které sis, Hospodine, zamiloval, poučili, že člověka neživí jen různé druhy plodů, nýbrž že tvé slovo zachovává ty, kdo v tebe věří.

27 Vždyť to, co nebylo zničeno ohněm, hned roztálo, zahřáto prvními slunečními paprsky,

28 aby vešlo ve známost, že je ti třeba děkovat dřív, než vyjde slunce, a s ranním úsvitem přicházet k tobě s modlitbou.

29 Neboť naděje nevděčného roztaje jako zimní jinovatka a odteče jako neužitečná voda.

© 2001 Česká biblická společnost