1Lepší je dobré jméno než nejlepší olej, den smrti je lepší než den zrození.2Lepší je vejít do domu smutku nežli do domu veselí. Každého člověka čeká konec – kdo je naživu, ať na to pomyslí!3Lepší je zármutek nežli smích, smutná tvář srdce zvelebí.4Srdce moudrých je v domě truchlení, srdce hlupáků v domě zábavy.5Lepší je vyslechnout výtky mudrců nežli poslouchat písničky hlupáků.6Jako když pod hrncem zapraští roští, tak rychle vyhoří hlupákův smích. I to je marnost!7Nátlak i z moudrého udělá blázna, úplatek kazí srdce člověka.8Lepší je, když něco končí, než když to začíná; lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá.9Nebuď snadno popudlivý k hněvu, mrzutost odpočívá v klíně hlupáků.10Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást.11Moudrost je dobrá jako zděděné jmění, prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne.12Být zaštítěn moudrostí je jako být zaštítěn penězi, poznání moudrosti však má výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu.13Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co on pokřivil?14V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.
Viděl jsem všechno
15Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností.16Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit?17Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít?18Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí.19Moudrost je moudrému větší silou než deset vládců ve městě.20Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil.21Nestarej se o všechno, co se kde říká, abys neslyšel kletby svého otroka.22Ve vlastním srdci přece dobře víš, že i tys druhé často proklínal.23V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená.24Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách?25Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost.26Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec před ní unikne, hříšník však bude polapen.27Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl,28po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel.29Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.
Český ekumenický překlad
ZAMYŠLENÍ NAD ŽIVOTEM - — Co je lepší?
1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození. 2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. 3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci. 4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek. 5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků, 6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost. 7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce. 8 Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost. 9 Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků. 10 Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to. 11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce; 12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má. 13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil? 14 V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.
— Ničeho příliš!
15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě. 16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit? 17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas? 18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu. 19 Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě. 20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil. 21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok. 22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.
— Neúplnost poznání
23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala. 24 Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne? 25 Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost. 26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen. 27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu, 28 jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl. 29 Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.