Prediger 5 | Bible, překlad 21. století

1 Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov. 2 Z množství práce jsou těžké sny, množstvím slov mluví hlupáci. 3 Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit;* hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň! 4 Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil. 5 Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal? 6 Množství snů je pouhá marnost, stejně tak spousta slov – proto se Boha boj!

Peněz se nenasytíš

7 Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi. 8 Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král. 9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost. 10 Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči. 11 Kdo pracoval, ten sladce spí, ať jedl málo nebo moc; boháč však nespí pro sytost.

Jak přišel, tak odchází

12 Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. 13 Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. 14 Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění. 15 To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem? 16 Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě! 17 A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. 18 Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! 19 Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.

Český ekumenický překlad

1 Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova. 2 Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy. 3 Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň! 4 Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a nesplníš. 5 Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: „To byl omyl.“ Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou? 6 Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!

— Zneužití moci

7 Uvidíš-li, že je v kraji chudý utiskován, že je znásilňováno právo a spravedlnost, nediv se té zvůli; vyšší hlídá vysokého a nad nimi jsou ještě vyšší. 8 Ale při tom všem vydává země užitek, vždyť pole slouží i králi.

— Bída bohatých

9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost. 10 Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat. 11 Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.

— Lopota bez užitku

12 Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží. 13 Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou. 14 Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo. 15 A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr? 16 Nadto po všechny dny jídal ve tmě, a takového hoře, nemoci a hněvu!

— Radost z darů

17 Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl. 18 Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží. 19 Ten totiž příliš nemyslí na dny svého života, protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.

Prediger 5 | Bible, překlad 21. století Český ekumenický překlad