1Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:2Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,3čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,4čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,5čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,6čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,7čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,8čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.9Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?10Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.11On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.12Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života.13Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!14Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.15Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá.
Z prachu do prachu
16A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo.17Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.18Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř.19Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost!20Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí.21Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?22Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?
Český ekumenický překlad
ČASNOST A VĚČNOST - — Všechno má svůj čas
1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: 2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; 3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; 4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; 5 je čas kameny rozhazovati čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; 6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; 7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; 8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
— Dílo lidské a dílo Boží
9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? 10 Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. 11 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. 12 Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. 13 A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. 14 Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. 15 Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo.
— Člověk a zvíře
16 Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva – svévole, na místě spravedlnosti – svévole. 17 Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná. 18 Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty.19 Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí. 20 Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. 21 Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi? 22 Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm?
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.