Hiob 8 | Bible, překlad 21. století

Hledej Boha

1 Bildad Šuchský mu na to řekl:

2 „Jak dlouho budeš takhle mluvit? Tvé řeči jsou podobné vichřici!

3 Copak Bůh spravedlnost poruší? Copak Všemohoucí právo převrací?

4 Pokud tvé děti proti němu zhřešily, vydal je moci jejich vin.

5 Budeš-li ale pilně hledat Boha a Všemohoucího prosit o milost,

6 budeš-li čistý a poctivý, hned zase začne nad tebou bdít, rozkvět tvých statků znovu obnoví.

7 Tvé počátky budou nicotné oproti hojnosti, jež čeká tě.

8 Předchozích pokolení zeptej se, na jejich otce dej.

9 My jsme jen včerejší, nevíme nic, naše dny na zemi jsou pouhý stín.

10 Oni však poučí tě, oni ti povědí, z hloubi svého srdce ti toto vyjeví:

11 Roste papyrus, kde nejsou bažiny? Daří se rákosí bez vody?

12 Ještě se zelená, není posekán, rychleji než tráva však náhle usychá.

13 Tak se povede těm, kdo na Boha nemyslí, takto se vytratí doufání bezbožných.

14 Chatrnou mají naději, na pavučinu se spolehli.

15 Opřít se o ni znamená pád, kdo se jí drží, ten nezůstane stát.

16 Jiný však bují na slunci, po celé zahradě rozpíná výhonky,

17 kořeny vplétá mezi kameny, drží se skalnatého podloží.

18 Když je pak ze svého místa vytržen a to místo řekne: ‚Neznám tě,‘

19 vida ho – jemu se šťastně povede, vždyť jinde z prachu vykvete.

20 Bůh se bezúhonných nezříká, nepodpoří však ruku bídáka.

21 Tvá ústa smíchem nakonec naplní, písničku vloží na tvé rty.

22 Tví nepřátelé však budou mít plášť z ostudy, ze stanu ničemů nezbude vůbec nic.“

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

PRVNÍ ŘEČ BILDADOVA - — Spravedlnost Všemocného

1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:

2 „Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr.

3 Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost?

4 Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal je v moc jejich nevěrnosti.

5 Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného,

6 budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost.

7 Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom.

— Moudrost otců

8 Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet.

9 Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.

10 Oni tě však poučí, řeknou ti všechno, a ze svého srdce pronesou řeč.

11 Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí?

12 Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva.

— Svévolníci neobstojí

13 Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč;

14 ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání – toť pavučina.

15 Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát.

16 Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady,

17 jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech.

18 Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: ‚Nikdy jsem tě nevidělo.‘

19 Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný.

20 Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí.

21 Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty.

22 Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic.“

© 2001 Česká biblická společnost