Hiob 4 | Bible, překlad 21. století

Teď došlo na tebe

1 Elifaz Temanský mu na to řekl:

2 „Sneseš, když na tebe někdo promluví? Je těžké neříci vůbec nic.

3 Sám přece dovedls mnohé poučit, pokleslým rukám jsi uměl dodat sil.

4 Tvá slova klopýtajícího zvedala, posiloval jsi podlomená kolena.

5 Teď došlo na tebe – a neseš to těžce; tebe to zasáhlo, a děsíš se.

6 Už není ti oporou zbožnost tvá? Tvá bezúhonnost už ti naději nedává?

7 Zhynul snad někdy nevinný? Vzpomeň si! Kde byli vyhlazeni poctiví?

8 Ti, kdo ořou zlo, pokud vím, ti, kdo rozsévají trápení, je sklízejí.

9 Dechem Božím zahynou, závanem jeho hněvu se rozplynou.

10 Lev umí řvát a šelma zavrčí, i lví tesáky se ale vylomí.

11 Bez kořisti pojde i silný lev, smečka lvíčat se rozprchne.

12 Dostalo se mi tajné sdělení, ušima jsem jen šepot pochytil.

13 Nočními vidinami byl jsem rozrušen, když lidi zmáhá těžký sen.

14 Strach mě přepadl, začal jsem se třást, do morku kostí děs mnou pronikal.

15 Duch se mi tehdy mihnul před tváří, chlupy na těle se mi zježily.

16 Zastavil se, podobu ale nešlo rozeznat, jen zjev jakýsi před mýma očima, pak šepot, když zaslechl jsem hlas:

17 ‚Copak je smrtelník v právu před Bohem? Je člověk čistý před svým Stvořitelem?

18 Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá, dokonce i na andělích najde kaz.

19 Co potom s těmi, kdo žijí v domech hliněných, jež mají v prachu základy? Rozmáčknout je lze snáze než mola,

20 drceni bývají od rána do večera. Bez povšimnutí navždy zahynou,

21 lano jejich stanu bude strženo, zemřou a moudří nebudou!‘

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

PRVNÍ ŘEČ ELÍFAZOVA - — Připomínka Jóbovy zbožnosti

1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:

2 „Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?

3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,

4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.

5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.

6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?

7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?

8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.

9 Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.

10 Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.

11 Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.

— Noční vidění

12 Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;

13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,

14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,

15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.

16 Stanul – ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:

17 ‚Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?‘

18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,

19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola.

20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.

21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.

© 2001 Česká biblická společnost