Hiob 34 | Bible, překlad 21. století

Bůh nedělá nic zlého

1 A Elihu mluvil dál:

2 „Slyšte má slova, mudrci, vy znalci, naslouchejte mi.

3 Vždyť ucho umí rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat.

4 Rozhodněme sami, co je správné, co je dobré, tu spolu posuďme.

5 Job prohlašuje: ‚Jsem nevinen, a Bůh mi právo odepřel.

6 I když jsem poctivý, jsem brán za lháře, mé rány se nehojí, ač jsem nic neproved!‘*

7 Je snad Jobovi někdo podobný? Rouhá se, jako by vodu pil!

8 Dává se do spolku se zločinci, řadí se mezi ničemy!

9 Vždyť říká: ‚Člověku není k ničemu usilovat o Boží oblibu!‘*

10 Ať mě slyší každý, kdo rozum má: Bůh přece nic zlého nedělá, Všemohoucímu je křivda vzdálená.

11 Každému ovšem jeho skutky odplácí, chová se k lidem, jak si kdo zaslouží.

12 Bůh v žádném případě nebude jednat zle, Všemohoucí nemůže právo převracet.

13 Kdo mu asi svěřil zem? Kdo mu předal celý svět?

14 Kdyby ho jen tak napadlo svůj dech, svého ducha odejmout,

15 všechno živé by rázem pomřelo, lidstvo by se bylo do prachu vrátilo!

16 Máš-li tedy rozum, poslouchej, na moje slova pozor dej:

17 Jak by mohl vládnout ten, kdo právo nesnáší? Chceš snad Mocného a Spravedlivého odsoudit?

18 Vždyť on i králi řekne: ‚Jsi ničemník!‘ a šlechticům: ‚Vy zločinci!‘

19 On ani knížatům nestraní, nestaví velmože před nuzáky – dílo jeho rukou jsou jeden jak druhý!

20 Uprostřed noci náhle umírají, i mocní se zachvějí a musí pryč, odstraněni jsou bez lidské pomoci.

21 Očima sleduje cesty všech lidí, každý jejich krok on dobře vidí.

22 Není temnoty a není příšeří, kde by se zločinci před ním schovali.

23 Bůh nemusí shromažďovat další důkazy, aby se k němu člověk na soud dostavil.

24 Mocné rozdrtí bez ptaní, jiné pak dosadí místo nich.

25 O jejich skutcích dobře ví, v noci je svrhne, a jsou zničeni.

26 Ztrestá je za jejich zločiny veřejně a všem na očích.

27 To proto, že od něj odešli a na jeho cesty vůbec nedbali.

28 Křik chudých kvůli nim k Bohu vystoupil a on vyslýchá křik ubohých.

29 Když ale mlčí, kdo ho odsoudí? Když skryje svou tvář, kdo ho uvidí? On přitom bdí nad lidmi i národy,

30 tak aby bezbožní vládnout nemohli a nesváděli lidi do pasti.

31 Co kdybys tedy Bohu pověděl: ‚Zhřešil jsem, už se to nestane;

32 pokud co nevidím, prosím pouč mne, a pokud jsem křivdil, bylo to naposled.‘

33 Má snad Bůh odplácet podle tebe, když se ti to nelíbí podle něj? Ty sám si vyber, ne já za tebe, pověz nám, co ses dozvěděl!

34 Všichni rozumní mi to potvrdí i moudří mě slyší a souhlasí:

35 Job vůbec neví, o čem hovoří, v jeho slovech není špetka soudnosti!

36 Jen ať je Job zkoušen ještě víc, vždyť tu odpovídá jako hanebník!

37 Vždyť jenom vrší jeden hřích na druhý, šíří mezi námi pochyby a mluví proti Bohu víc a víc!“

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

DRUHÁ ŘEČ ELÍHÚOVA - — Jób není v právu

1 Na to navázal Elíhú slovy:

2 „Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi.

3 Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.

4 Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré.

5 Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo.

6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit ? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘

7 Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu,

8 spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi;

9 řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘

— Všemocný je spravedlivý

10 Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví.

11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky.

12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví.

13 Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět?

14 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,

15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.

16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám.

17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?

— Spravedlivý je všemocný

18 Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo,‘ nebo urozeným: ‚Svévolníku?‘

19 Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.

20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.

21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.

22 Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.

23 Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit.

24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa;

25 je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.

26 Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět,

27 za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,

28 takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných.

29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,

30 aby nekraloval člověk – rouhač a nestalse svůdcem lidu.

— Rozhodnutí neleží u Jóba

31 Sluší se doznat Bohu: ‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.

32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘

33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš!

34 Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat:

35 ‚Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá.

36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.

37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.‘“

© 2001 Česká biblická společnost