Hiob 28 | Bible, překlad 21. století

Píseň o skryté moudrosti

1 Stříbro má své naleziště, zlato má místo, kde čistí se.

2 Železo lidé těží ze země a kámen taví v měď.

3 Vytlačují tmu za nové hranice, pronikají každou krajní mez, po rudě pátrají v černé tmě.

4 Šachty razí, kam poutník nezavítá, kam ani nezabloudí noha člověka, spouští se na laně, kde není živáčka.

5 Země na povrchu skýtá chleba, v jejích hlubinách však sálá žár.

6 Safír se ukrývá v jejích skalách, blyští se tam zlatý prach.

7 Stezku tam nezná dravý pták, nespatřilo ji oko jestřába.

8 Nekráčí po ní pyšná šelma, lev nikdy nezavítá tam.

9 Lidé však na křemen vztahují ruku, hory vyvracejí z kořenů.

10 Ve skále dokáží razit štolu, očima pátrají po každém klenotu.

11 Zahradit umějí prosakující vodu, skryté poklady vynášejí ke světlu.

12 Kde se však moudrost nalézá? A rozumnost kde přebývá?

13 Člověk netuší, kudy k ní; nenajde ji na zemi mezi živými.

14 Propast praví: „Ve mně není.“ Moře říká: „Nemám ji.“

15 Nedá se pořídit za zlato nejčistší, její cenu nelze stříbrem vyvážit.*

16 Nedá se zaplatit zlatem ofirským, vzácným onyxem ani safíry.

17 Zlato ani křišťál s ní nelze porovnat, nedá se koupit za šperky ze zlata.

18 Korál či alabastr za zmínku nestojí, cena moudrosti je nad perly.

19 Nevyrovnají se jí ani africké topasy, nejryzejším zlatem se nedá zaplatit.

20 Odkud tedy moudrost vyvěrá? A rozumnost kde přebývá?

21 Skrytá je očím všech živých na zemi i ptákům na nebi je tajemstvím.

22 Záhuba i Smrt praví: „Samy jsme o ní jen slyšely.“

23 Jen Bůh rozumí cestě k ní, to on ví, kde se nachází.

24 On vidí všechny zemské končiny, všechno pod nebem si prohlíží.

25 Když vítr silou obdařil a vodu mírou odměřil,

26 když dešti určil cíl a dráhu mrakům bouřkovým,

27 tehdy ji spatřil a ocenil, prozkoumal ji a potvrdil.

28 A řekl člověku: „Moudrost je v tom, ctít Hospodina, rozum je v tom, varovat se zla.“*

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

PÍSEŇ O MOUDROSTI - — Člověk propátrá mnohé

1 Stříbro má své naleziště a zlato místo, kde se čistí,

2 železo se získává z prachu, z rudy se taví měď.

3 Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti temný kámen do každého koutku.

4 Proráží šachtu daleko od místa, kde přebývá. Zapomenuti, bez půdy pod nohama, na laně se houpou a kývají, vzdáleni lidem.

5 Země, z níž vzchází chléb, je vespod zpřevracena jakoby ohněm;

6 v jejím kamení je ložisko safírů, jsou v něm i zlatá zrnka.

7 Dravý pták tam nezná stezku, oko luňáka ji nezahlédne,

8 mládě šelmy po ní nešlapalo, lev po ní nevleče kořist.

9 Člověk vztáhl ruku po křemeni, hory zpřevracel až do základů,

10 do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost,

11 zamezil prosakování proudících vod, a co se tají v zemi, vynáší na světlo.

— Cestu k moudrosti nenajde

12 Ale moudrost, kde se najde? Kde je místo rozumnosti?

13 Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde.

14 Propastná tůň praví: ‚Ve mně není,‘ moře říká: ‚Já ji nemám.‘

15 Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem,

16 nemůže být zaplacena ofírským zlatem, vzácným karneolem či safírem.

17 Nedá se srovnat se zlatem či se sklem ani směnit za věci z ryzího zlata,

18 natož za korál a křišťál; moudrost má větší cenu než perly.

19 Nedá se srovnat s kúšským topasem, nedá se zaplatit nejčistším zlatem.

— Jen Bůh má k moudrosti přístup

20 Odkud tedy přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti?

21 Je utajena před očima všeho živého, zahalena i před nebeským ptactvem.

22 Říše zkázy a smrt říkají: ‚Pouze jsme zaslechly pověst o ní.‘

23 Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo,

24 neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem.

25 Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil,

26 když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu,

27 hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal

28 a řekl člověku: ‚Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.‘

© 2001 Česká biblická společnost