Hiob 20 | Bible, překlad 21. století

Hrozný osud ničemů

1 Sofar Naámský mu na to řekl:

2 „Na tohle musím odpovědět, to přece nejde vydržet!

3 Když slyším tolik důtek a urážek, můj moudrý duch mi vnuká odpověď:

4 Víš přece sám, že odjakživa, už co byl člověk na zem postaven,

5 radost ničemů je velmi krátká, štěstí bezbožných je chvilkové.

6 I kdyby jeho hrdost k nebi dosáhla a hlavou oblaků se dotýkal,

7 jak vlastní lejno zmizí napořád – ‚Kam se poděl?‘ se jeho známí budou ptát.

8 Jako sen odletí a bude ten tam, bude zapuzen jak noční vidina.

9 Oko, jež vídalo ho, už ho nespatří, nebude k nalezení ve svém obydlí.

10 Jeho děti budou muset odškodnit chudáky, vlastníma rukama majetek navrátit.

11 Mladická síla, jíž měl plné kosti, do prachu ulehne spolu s ním.

12 I když mu zlo chutná v ústech sladce, i když je chová pod jazykem,

13 i když je vychutnává, nemá naspěch, i když je převaluje na patře,

14 v útrobách mu ale ten pokrm zhořkne, promění se mu v hadí jed.

15 Vše, co spolykal, musí vyzvracet, Bůh mu to bohatství z břicha vyžene.

16 Bude nasávat hadí jed, jazyk zmijí ho zabije.

17 Nikdy nezažije proudy oleje, nebude se koupat v medu a smetaně.

18 To, co ukořistil, vrátí netknuté, neužije to, co získal obchodem.

19 To proto, že chudákům bořil chýše a zabíral domy, které nestavěl.

20 Svoji hladovost neuměl utišit, a proto neunikne vlastní chtivosti.

21 Nezbude nic, co by pohltil, už nepotrvá jeho blahobyt.

22 Uprostřed nadbytku přijde do úzkých, bída se na něj vrhne ze všech sil.

23 Zatímco on si břicho cpe, Bůh na něj sešle vroucí hněv – zaplaví ho svým deštěm střel!

24 Na útěku před železnou zbraní zasažen bude lukem bronzovým.

25 Ze zad mu náhle trčí šíp a jeho špice se žlučí skví. Kdejaká hrůza ho dostihla,

26 na jeho poklady čeká černá tma. Pohltí ho oheň, jenž nebyl rozdmýchán, cokoli zůstalo u něj doma, spolyká.

27 Nebesa odhalí jeho vinu, země se postaví proti němu.

28 Jeho dům odnese povodeň, proud ho zachvátí v soudný den.

29 Takový osud dává Bůh ničemům, takové dědictví jim určil Bůh!“

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

DRUHÁ ŘEČ SÓFAROVA - — Sófar je pobouřen

1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:

2 „Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.

3 Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.

— Svévolník nemá naději

4 Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi,

5 že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik?

6 I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků,

7 navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: ‚Kde je?‘

8 Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční.

9 Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí.

10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.

11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.

12 Aťsi mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,

13 kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,

14 jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.

15 Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha.

16 Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije.

17 Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka.

18 Výtěžek vrátí, nezhltne jej, nad ziskem z obchodu nebude jásat.

19 Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl.

20 V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání.

21 Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý.

22 I při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných.

23 Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne prškou šípů.

24 Bude prchat před železnou zbrojí a prostřelí ho bronzový luk.

25 Střela pronikne mu zády, blesk jeho žlučí; zajde obklopen přízraky.

26 Všechna temnota je pro něj uchována, pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk, zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl.

27 Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu.

28 Výnos jeho domu se přestěhuje jinam, rozplyne se v den Božího hněvu.

29 To je úděl svévolného člověka, určený Bohem, Bohem mu přiřčené dědictví.“

© 2001 Česká biblická společnost