Hiob 17 | Bible, překlad 21. století

1 Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi. 2 Jsou se mnou ale ještě ti posměvači – kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči! 3 Slož za mne záruku, kterou určil jsi – kdo jiný by se za mě zaručil? 4 Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit! 5 Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘ 6 Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí. 7 Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín. 8 Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘ 9 Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá. 10 Nuže, vy všichni, zkuste to znovu – moudrého mezi vámi ale nenajdu! 11 Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily. 12 Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘ 13 Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě, 14 mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami – 15 kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje – kdo ji zahlédne? 16 Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?“

Český ekumenický překlad

1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá. 2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím. 3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním? 4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš. 5 Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.

— Lidem k posměchu

6 Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá. 7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín. 8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem. 9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější. 10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím. 11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala. 12 Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko. 13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách. 14 Jámě řeknu: ‚Tys můj otec,‘ červům: ‚Matko má, má sestro.‘ 15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří? 16 Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.“

Hiob 17 | Bible, překlad 21. století Český ekumenický překlad

— Lidem k posměchu