1Job na to řekl:2„Už jsem těch věcí slyšel přespříliš – jako těšitelé jste ukrutní!3Prý: ‚Kdy už skončí to mluvení do větru?‘ Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?‘4I já bych uměl mluvit jako vy, kdybyste na mém místě usedli. Svými řečmi bych vás uměl zahrnout, potřásat nad vámi hlavou svou.5Svými ústy bych vás ale povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou.6Mluvím-li, má bolest se nemírní, mlčím-li, v čem se mi uleví?7Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil. Zničils mě i mé nejbližší!8Vrásky na mém těle svědčí proti mně, má vyhublost vstává a obviňuje mě.9Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě, můj sok proti mně zuby skřípe, probodává mě pohledem.10Kdekdo si na mě ústa otevře, s posměchem bijí mě do tváře, všichni se srotili proti mně.11Bůh mě dal napospas ničemům, předhodil mě zlosynům.12Žil jsem v poklidu – vtom na mě udeřil, chytil mě za krk a bil a bil! Udělal si ze mě terč,13zasypává mě deštěm střel. Bez milosti mě seká do slabin, mou žluč nechá stříkat po zemi.14Dává mi jeden úder za druhým, vrhá se na mě jako válečník.15Zjizvenou kůži pytlem zakryl jsem, svým čelem ryji zem.16Tvář mi od pláče opuchla, stín smrti mi leží na víčkách.17Já přece nemám na rukou násilí, má modlitba je bez poskvrny!18Země, nepřikrývej moji krev, můj křik ať odpočinku nedojde!19Mám svědka v nebi právě teď, tam nahoře mám svého přímluvce.20Když se mi vysmívají přátelé, k Bohu přes slzy dívám se.21Kéž by se člověk mohl s Bohem přít, jako se přou lidé s přáteli!22Roky mně odměřené se chýlí ke konci, odcházím na cestu, z níž se nevrátím.
Český ekumenický překlad
DRUHÁ ODPOVĚĎ JÓBOVA ELÍFAZOVI - — Terčem Boha i lidí
1 Jób na to odpověděl: 2 „Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením. 3 Kdypak skončí to mluvení do větru? Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš? 4 Také bych mohl mluvit jako vy, kdybyste vy byli na mém místě, ohánět se proti vám slovy, potřásat nad vámi hlavou. 5 Já bych vám však svými ústy dodával odvahu, svými rty bych šetrně projevil soustrast. 6 Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím? 7 Naplňuje mě teď, Bože, malomyslností, že jsi zpustošil celou mou pospolitost. 8 Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje. 9 Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak. 10 Dokořán na mě otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou. 11 Bůh mě dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků. 12 Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem. 13 Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem. 14 Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr. 15 Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil. 16 Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti, 17 ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí. 18 Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu !
— Svědek v nebesích i ručitel
19 Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách. 20 Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu. 21 Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním. 22 Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.