1Jednou se David zeptal: „Zůstal ještě někdo ze Saulova domu naživu? Kvůli Jonatanovi bych mu chtěl projevit přízeň.“2V Saulově domě sloužíval otrok jménem Cíba, a tak ho zavolali k Davidovi. „Ty jsi Cíba?“ zeptal se král. „Tvůj služebník!“ odpověděl.3„Nezbyl ze Saulova domu ještě někdo?“ zeptal se ho král. „Chtěl bych mu projevit Boží přízeň.“ „Zůstal ještě jeden Jonatanův syn, chromý na nohy,“ odpověděl králi Cíba.4„A kde je?“ ptal se král. „V domě Machira, syna Amielova, v Lo-debaru,“ odpověděl Cíba.5Král David ho tedy z Lo-debaru, z domu Machira, syna Amielova, nechal přivést.6Když Mefibošet, syn Jonatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se. „Mefibošete,“ oslovil ho David. „Jsem tvůj služebník!“ odpověděl.7„Neboj se,“ řekl mu David. „Kvůli tvému otci Jonatanovi ti chci projevit přízeň. Vrátím ti všechny pozemky tvého děda Saula a budeš vždy jíst u mého stolu.“8Mefibošet se mu začal klanět. „Co je tvůj služebník?“ říkal. „Proč se obracíš k mrtvému psu, jako jsem já?“9Král pak zavolal Cíbu, někdejšího Saulova sluhu, a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.10Ty budeš se svými syny a služebníky obdělávat jeho půdu a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl dost potravy. A Mefibošet, vnuk tvého pána, bude vždy jíst u mého stolu.“ (A Cíba měl patnáct synů a dvacet služebníků.)11„Tvůj služebník udělá, cokoli můj pán a král přikáže,“ odpověděl Cíba králi. Mefibošet pak jídal u Davidova* stolu jako jeden z královských synů.12Měl také malého syna jménem Míka. Všichni, kdo patřili k Cíbovu domu, se stali Mefibošetovými služebníky.13Mefibošet ovšem zůstával v Jeruzalémě, neboť vždy jídal u královského stolu. Byl chromý na obě nohy.
Český ekumenický překlad
— David a Mefíbóšet - Král se ujímá Jónatanova chromého syna a vrací mu vše, co patřilo Saulovi.
1 David se zeptal: „Zdalipak zůstal ještě někdo ze Saulova domu? Rád bych mu kvůli Jónatanovi prokázal milosrdenství.“2 K Saulovu domu patřil otrok jménem Síba. Toho předvolali k Davidovi. Král mu řekl: „Ty jsi Síba?“ On odvětil: „Tvůj otrok.“3 Král se otázal: „Už nezůstal ze Saulova domu nikdo? Rád bych mu prokázal Boží milosrdenství.“ Síba králi odvětil: „Je tu ještě Jónatanův syn, zchromený na nohy.“4 Král se otázal: „Kde je?“ A Síba králi řekl: „Ten je v Lódebaru, v domě Makíra, syna Amíelova.“5 Král David ho dal tedy přivést z Lódebaru, z domu Makíra, syna Amíelova.6Když Mefíbóšet, syn Jónatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl tváří k zemi a klaněl se. David řekl: „Mefíbóšete!“ On pravil: „Zde je tvůj otrok.“7 David mu řekl: „Neboj se. Rád bych ti prokázal milosrdenství kvůli Jónatanovi, tvému otci. Vrátím ti všechna pole tvého děda Saula a budeš každodenně jídat u mého stolu.“8 On se poklonil a řekl: „Co je tvůj služebník, že se obracíš k mrtvému psu, jako jsem já?“9 Král předvolal Síbu, sluhu Saulova, a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.10 Ty mu budeš obdělávat půdu, ty se svými syny a svými otroky budeš dodávat chléb k obživě pro vnuka svého pána. Mefíbóšet, vnuk tvého pána, bude každodenně jídat u mého stolu.“ Síba měl patnáct synů a dvacet otroků.11 Odpověděl králi: „Vše, co král, můj pán, svému služebníku přikázal, tvůj služebník splní, ačkoli Mefíbóšet může jíst u mého stolu jako jeden z královských synů.“12 Mefíbóšet měl malého syna jménem Míka. Všichni obyvatelé Síbova domu byli Mefíbóšetovými otroky.13 A tak sídlil Mefíbóšet v Jeruzalémě, neboť každodenně jídal u králova stolu. Kulhal na obě nohy.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.