Sprüche 9 | Bible, překlad 21. století

Hostina moudrosti a tuposti

1 Moudrost si vystavěla dům, sedm tesaných sloupů vztyčila.

2 Dobytče porazila, víno nalila, už také prostřela svůj stůl.

3 Děvečky vyslala a volá na městských výšinách:

4 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:

5 „Pojďte a jezte na mých hodech, popijte víno, jež jsem nalila.

6 Opusťte hloupost a konečně žijte, cestou rozumnosti se vydejte!“

7 Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku, kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.

8 Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl; pokárej moudrého – bude tě milovat.

9 Poděl se s moudrým a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a bude znalejší.

10 Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu, v poznání Svatého je rozumnost.

11 Takto* se tvé dny rozmnoží, léta života ti přibudou.

12 Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti, jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.

13 Paní Tupost dělá veliký povyk, je hloupost sama, neví vůbec nic.

14 U dveří svého domu vysedává, na křesle na městských výšinách.

15 Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou, kdo po svých stezkách přímě kráčejí:

16 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Všechny nerozumné vyzývá:

17 „Kradená voda je tak sladká, zakázaný pokrm tolik příjemný!“

18 Netuší hňup, že podsvětí jej čeká: v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Bible Kralická

1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

Public Domain