1Dbej na mé výroky, můj synu, příkazy mé jak poklad opatruj.2Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň.3Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce.4Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“ rozumnost nazvi svou příbuznou.5Bude tě chránit před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou.6Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel.7Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.8Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil.9Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma.10Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.11Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají.12Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť.13Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá:14„Pořádám hostinu z čerstvého masa, dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.15To proto jsem ti naproti vyšla, sháněla jsem tě, a už tě mám.16Pokrývkami jsem lože obložila, pestrými přehozy z vláken egyptských.17Svoji ložnici jsem myrhou provoněla, aloe je tam, skořice nechybí.18Pojď, opijeme se milováním, do rána kochejme se laskáním!19Mužský dnes totiž není doma, na cestu odjel někam daleko;20měšec s penězi odvezl s sebou, do konce měsíce se nevrátí!“21Proudem těch slov jej nakonec svedla, úlisnými rty jej zlákala.22Jako vůl na porážku šel hned za ní, jak jelen,* když se vrhá do pasti,23než padne skolen střelou do slabin. Jak ptáče do osidla vletěl, netušil, že mu jde o život!24Proto, synové, poslyšte mne, dávejte pozor na mé výroky.25Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; po jejích stezkách se nikdy netoulej.26Tak mnozí podlehli jejím ranám, všech jejích obětí je bezpočet!27Cesta do pekel vede jejím domem, do síní smrti se prudce svažuje!
Bible Kralická
1Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.2Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.3Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.4Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,5Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.6Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,7Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.8Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,9V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.10A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,11Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,12Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.13I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:14Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.15Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.16Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,17Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.18Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.19Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.20Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.21I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.22Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.23Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.24Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.25Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.26Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.27Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.