Sprüche 1 | Bible, překlad 21. století

Klíč k poznání

1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále nad Izraelem,

2 k nabytí moudrosti a k poučení, jak rozumět hlubokým výrokům,

3 jak si osvojit, co učí rozum, spravedlnost, právo a poctivost,

4 jak předat prostoduchým chytrost, mládeži prozíravost a vědění.

5 Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost, rozumný ať dá si poradit,

6 jak porozumět úslovím a jinotajům, rčením mudrců a jejich hádankám.

7 Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

Nenech se zlákat

8 Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj.

9 Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém.

10 Nenech se zlákat, synu, když tě mámí hříšníci:

11 „Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem,

12 jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy.

13 Všemožné cennosti si snadno pořídíme, domy si naplníme kořistí.

14 Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!“

15 Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích –

16 jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají!

17 Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné.

18 Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají.

19 Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví.

Moudrost na ulicích volá

20 Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá,

21 na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má:

22 „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění?

23 Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit!

24 Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,

25 všechny mé rady zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil.

26 Vašemu neštěstí já nyní zasměji se i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,

27 až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužením a tísní budete sevřeni.

28 Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou.

29 Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,

30 mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli,

31 proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí!

32 Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců je jejich záhuba.

33 Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla.“

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Bible Kralická

1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

Public Domain