Matthäus 13 | Bible, překlad 21. století

Podobenství o rozsévači

1 Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera.

2 Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu

3 a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.

4 A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.

5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.

6 Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.

7 Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je.

8 Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou.

9 Kdo má uši, slyš!“

10 Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“

11 „Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není.

12 Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí.

14 Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.

15 Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.‘*

16 Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší.

17 Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

18 Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači:

19 Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty.

20 Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá,

21 ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá.

22 Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným.

23 Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“

Jiná podobenství o Království

24 Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno.

25 Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel.

26 Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol.

27 Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘

28 Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘

29 Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici.

30 Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“

31 Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli.

32 To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“

33 Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky,* až nakonec všechno zkvasilo.“

34 To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil.

35 Tak se naplnilo slovo proroka: „Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“*

36 Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“

37 Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka,

38 pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho Zlého.

39 Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.

40 Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa.

41 Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo,

42 a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

43 Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!

44 Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.

45 Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly

46 najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.

47 Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné.

48 Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí.

49 Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých

50 a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

51 Pochopili jste to všechno?“ „Ano,“ odpověděli mu.

52 Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“

Prorok beze cti

53 Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud.

54 Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti?

55 Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

56 Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“

57 A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“

58 A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Bible Kralická

1 A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moře.

2 I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.

3 I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

4 A když on rozsíval, některá seménka padla podle cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.

5 Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto neměla mnoho země; a rychle vzešla, protože neměla hlubokosti země.

6 Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla.

7 Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je.

8 A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.

9 Kdo má uši k slyšení, slyš.

10 Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš?

11 On pak odpověděv, řekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.

12 (Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.)

13 Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí.

14 A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte.

15 Nebo ztučnělo jest srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli a oči své zamhouřili, aby snad někdy neuzřeli očima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil.

16 Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší.

17 Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli.

18 Vy tedy slyšte podobenství rozsevače.

19 Každý, kdož slyší slovo království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podle cesty vsát jest.

20 Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá.

21 Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší.

22 Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá učiněno bez užitku.

23 V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, některé zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak třidcátý.

24 Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.

25 Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel.

26 A když vzrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.

27 I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol?

28 A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž, tedy půjdeme a vytrháme jej?

29 On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.

30 Nechte, ať obé spolu roste až do žni. A v čas žni dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.

31 Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém.

32 Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, větší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.

33 Jiné podobenství mluvil jim, řka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.

34 Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,

35 Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.

36 Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.

37 On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jestiť Syn člověka.

38 A pole jest tento svět, dobré pak símě jsouť synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.

39 A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, ale žeň jest skonání světa, a ženci jsou andělé.

40 Protož jakož vytrhávají koukol a ohněm spalují, takť bude při skonání světa tohoto.

41 Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,

42 A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

43 A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.

44 Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to.

45 Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel.

46 Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji.

47 Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující;

48 Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preč zamítali.

49 Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,

50 A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

51 Potom dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.

52 On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.

53 I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud.

54 A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto?

55 Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?

56 A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?

57 I zhoršili se na něm. A Ježíš řekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém.

58 I neučinil tu mnoho divů, pro nevěru jejich.

Public Domain