1Když se přiblížili k Jeruzalému – k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků2a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte.3Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán ho potřebuje,‘ a hned ho sem pošle.“4Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je.5Někteří z kolemstojících jim řekli: „Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?“6Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je.7Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl.8Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích.9Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: „Hosana!“* „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“*10„Požehnané království našeho otce Davida!“ „Hosana na výsostech!“11Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.
Doupě lupičů
12Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad.13Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků.14Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli.15Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic16a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří.17Potom je vyučoval: „Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů‘!“*18Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zničit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením.19Večer pak znovu odešli z města.
Boží víra
20Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl.21Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“22Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru.23Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to.24Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.25[26] Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.“*
Jakým právem
27Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu28se slovy: „Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“29„Také se vás na něco zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám.30Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“31Začali se mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘32Když ale řekneme, že z lidí…“ Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka.33Nakonec mu řekli: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám,“ řekl jim Ježíš.
Bible Kralická
1A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých,2A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně.3A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem.4I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.5Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?6Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.7Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.8Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.9A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.10Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech.11I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.12A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.13A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků.14Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.15I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.16A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám.17I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.18Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se učení jeho.19A když byl večer, vyšel Ježíš z města.20A učedlníci ráno jdouce, uzřeli fík, an usechl hned z kořene.21Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.22I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.23Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl.24Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.25A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.26Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.27I přišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší.28I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo jest tobě dal tu moc, abys tyto věci činil?29Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.30Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.31I rozvažovali to sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?32Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právě byl prorok.33I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.