1Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.2Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“3„Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to.4„Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“* odpověděli.5„To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš.6„Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘.*7‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce*8a ti dva budou jedno tělo.‘* A tak už nejsou dva, ale jedno tělo.9Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“10Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali.11Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní.12Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“
Kdo vejde do Království
13Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali.14Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!15Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“16Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.17Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“18„Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh.19Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“*20„Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“21Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“22Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.23Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“24Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je* vejít do Božího království!25To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“26V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“27Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“28„Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“29Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu30a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život.31Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“
Můžete pít můj kalich?
32Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát:33„Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům,34budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“35Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: „Mistře, prosíme, abys nám splnil přání.“36„Co pro vás mám udělat?“ zeptal se jich.37„Nech nás sedět ve své slávě – jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici.“38„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jim na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?“39„Můžeme,“ odvětili. Na to jim Ježíš řekl: „Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji.40Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno.“41A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana.42Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc.43Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem.44Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech.45Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Bartimeus
46Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův.47Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“48Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“49Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ A tak toho slepce zavolali. „Hlavu vzhůru!“ říkali mu. „Vstávej, volá tě!“50On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi.51Ježíš se ho zeptal: „Co mám pro tebe udělat?“ „Rabboni, ať vidím!“ odpověděl slepec.52Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A on hned prohlédl a následoval ho na cestě.
Bible Kralická
1A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.2Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.3On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?4Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.5I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.6Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.7Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.8I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.9Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.10A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.11I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.12A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.13Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.14To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.15Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.16A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.17Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?18I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.19Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.20A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.21Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.22On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.23A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.24Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.25Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.26Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?27A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.28I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.29Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,30Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.31Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.32Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,33Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.34Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.35Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.36On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?37I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.38Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?39A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,40Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.41A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.42Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.43Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.44A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.45Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.46Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.47A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.48I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.49Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.50On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.51I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.52Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.