Lukas 17 | Bible, překlad 21. století

Odpuštění, víra, pokora

1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.

2 Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.

3 Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

4 Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“

5 Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“

6 „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.

7 Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘?

8 Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘?

9 Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno?

10 Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“

Deset malomocných

11 Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.

12 Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál

13 a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“* A jak šli, byli očištěni.

15 Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.

16 Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.

17 „Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět?

18 Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“

19 Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“

Kdy přijde Království

20 Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně.

21 Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“

22 Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte.

23 Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte.

24 Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.*

25 Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.

26 Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka:

27 Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila.

28 Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli,

29 ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil.

30 Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.

31 Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

32 Pamatujte na Lotovu ženu!

33 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová.

34 Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán.

35 [36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“*

37 „Kde, Pane?“ zeptali se ho. „Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Bible Kralická

1 Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.

2 Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

3 Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

4 A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

5 I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

6 I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

7 Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?

8 Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?

9 Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.

10 Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.

11 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

12 A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.

13 A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

14 Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

15 Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.

16 A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

17 I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?

18 Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?

19 I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.

20 Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.

21 Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.

22 I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.

23 A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.

24 Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.

25 Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.

26 A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.

27 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.

28 A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.

29 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.

30 Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.

31 V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.

32 Pomněte na Lotovu ženu.

33 Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.

34 Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

35 Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.

36 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

37 I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.

Public Domain