Lukas 1 | Bible, překlad 21. století

1 Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály,

2 tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova.

3 I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal,

4 abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

Radostná novina

5 Za dnů judského krále Heroda* žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.

6 Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení,

7 neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

8 Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu.

9 Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo.

10 V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

11 Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře.

12 Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem.

13 Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

14 Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí,

15 neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým.

16 Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu.

17 Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům* a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“

18 „Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“

19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu.

20 Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“

21 Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu.

22 Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.

23 Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů.

24 Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si:

25 „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

Nic není nemožné

26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret

27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.

28 Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“*

29 Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela.

30 Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!

31 Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

32 Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.

33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“

34 „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“

35 „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.

36 A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.

37 U Boha přece není nic nemožné.“

38 Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

Má duše velebí Hospodina

39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.

40 Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu,

41 a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým

42 a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

43 Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána!

44 Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí.

45 Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“

46 Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina

47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,

48 neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti,

49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté

50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení.

51 Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.

52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.

53 Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.

54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství –

55 jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“

56 Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

Janovo narození

57 Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.

58 Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

59 Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš.

60 Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“

61 Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“

62 Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.

63 Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili

64 a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.

65 Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách.

66 Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:

68 „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid!

69 Vyzdvihl nám roh spásy* v domě svého služebníka Davida,

70 jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků.

71 Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí.

72 Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu –

73 na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,

74 že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu

75 ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.

76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,

77 dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů

78 pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry,

79 aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti* a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“

80 Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Bible Kralická

1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,

2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,

3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,

4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.

5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.

6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.

7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.

8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,

9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.

10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.

11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.

12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.

13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.

14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.

15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.

16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.

17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.

18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.

19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.

20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.

21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.

22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.

23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.

24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:

25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,

27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.

28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.

30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.

31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.

32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.

33 A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.

34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?

35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.

37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.

38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.

39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,

48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,

50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své

55 (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.

56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.

57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.

58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.

59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.

60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.

61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.

62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.

63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.

64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.

65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.

66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.

67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:

68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,

69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,

70 Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,

71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,

72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,

73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,

74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,

75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.

76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,

77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,

78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,

79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.

80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.

Public Domain