1Toto viděl Izaiáš, syn Amosův, o Judovi a Jeruzalémě:2V posledních dnech se přihodí, že hora Hospodinova domu bude čnít nad horské vrcholy, vysoko nad všechny výšiny. Pohrnou se k ní všechny národy,3zástupy lidí půjdou se slovy: „Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, k Bohu Jákobovu – do jeho domu! Bude nás vyučovat cestám svým a my budeme chodit jeho stezkami.“ Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení, z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.4On bude soudit mezi národy, zástupy lidí napraví. Tehdy ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy.* Národ proti národu nepozvedne meč, už nikdy se nebudou chystat do boje.5Dome Jákobův, pojďme, choďme v Hospodinově světle!
Lidská pýcha bude sražena
6Ty jsi však opustil svůj lid, dům Jákobův, neboť je plný kouzel z Východu a filištínského věštění – tleskají výplodům cizinců!7Jejich země je plná stříbra, zlata a nepřeberných pokladů. Jejich země je plná koní a vozů bezpočtu.*8Jejich země je plná model; vlastnímu dílu se klanějí, tomu, co sami vyrobí.9Člověk je sražen, kdekdo se ponižuje – nepozvedej je!10Schovej se do skal, člověče, zahrab se do země v hrůze před Hospodinem, před jeho slavným majestátem!11Ponížen bude hrdý pohled člověka, lidská pýcha bude sražena; jen Hospodin bude vyvýšen v ten den.12Hospodin zástupů totiž chystá den pro všechny pyšné nadutce, pro všechny, kdo se povyšují a budou poníženi –13pro všechny ztepilé libanonské cedry, pro všechny statné bášanské duby,14pro všechny strmé hory, pro všechny vznešené výšiny,15pro všechny hrdé bašty, pro všechny pevné hradby,16pro všechny mořské lodi, pro všechny skvělé koráby.17Ponížena bude hrdost člověka, lidská pýcha bude sražena; v ten den bude vyvýšen jen Hospodin18a modly zcela vymizí.19Lidé se schovají do skalních jeskyní, do děr pod zemí v hrůze před Hospodinem, před jeho slavným majestátem, až povstane, aby zděsil zem.20V ten den člověk zahodí mezi netopýry a potkany své stříbrné modly, své zlaté modly, které si vyrobil ke klanění.21Tehdy se schová do skalních slují, do horských rozsedlin v hrůze před Hospodinem, před jeho slavným majestátem, až povstane, aby zděsil zem.22Přestaňte tedy obdivovat člověka – vždyť sotva svůj dech popadá! Za co by asi mohl stát?
Bible Kralická
1Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému.2I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové.3A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.4Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.5Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově.6Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují.7K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není.8Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich.9Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim.10Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho.11Tuť oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den.12Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,13I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské,14I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené,15I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou,16I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná.17A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den,18Modly pak docela vymizejí.19Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.20V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům.21I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.22Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.