1Tehdy bylo Davidovi oznámeno: „Filištíni oblehli Keilu. Už plení obilí na humnech.“2David se tedy ptal Hospodina: „Mám jít? Porazím Filištíny?“ „Jdi,“ odpověděl mu Hospodin. „Filištíny porazíš a Keilu osvobodíš.“3Davidovi muži ale namítali: „Vždyť se bojíme už tady v Judsku. To máme ještě ke všemu jít do Keily proti filištínským šikům?“4David se tedy ptal Hospodina znovu a Hospodin mu odpověděl: „Vstaň a táhni na Keilu. Filištíny ti vydám do rukou.“5A tak David se svými muži přišel do Keily, pustil se s Filištíny do boje a na hlavu je porazil. Odehnal jejich stáda a osvobodil obyvatele Keily.6Abiatar, syn Achimelechův, utekl za Davidem do Keily a vzal s sebou efod.*7Když bylo Saulovi oznámeno, že David vstoupil do Keily, řekl si: „Teď mi ho Bůh vydal do rukou! Sám se uvěznil, když vešel do města s vraty a závorami.“8A tak Saul nechal všechen lid svolat k válečnému tažení do Keily, aby oblehl Davida i jeho muže.9David se ale dozvěděl, jakou pohromu na něj Saul chystá, a řekl knězi Abiatarovi: „Přines efod.“10Potom se David ptal: „Hospodine, Bože Izraele, tvůj služebník se dozvěděl, že se Saul chystá dorazit do Keily, aby kvůli mně to město zničil.11Přitáhne* Saul, jak tvůj služebník slyšel? Hospodine, Bože Izraele, oznam to prosím svému služebníkovi.“ „Ano, přitáhne,“ odpověděl Hospodin.12David se tedy zeptal: „A vydali by Keilští mě a mé muže Saulovi do rukou?“ „Ano, vydali,“ odpověděl Hospodin.13A tak David se svými asi šesti sty muži opustil Keilu a přesunovali se z místa na místo. Když Saulovi bylo oznámeno, že David unikl z Keily, ukončil tažení.14David pak pobýval v pouštních úkrytech na horách pouště Zif. Saul ho sice pořád hledal, ale Bůh mu ho nevydal do rukou.15Když byl David v Choreši na poušti Zif, zjistil, že Saul vytáhl a usiluje mu o život.16Saulův syn Jonatan se tehdy vydal za Davidem do Choreše a pomohl mu najít sílu v Bohu.17„Neboj se,“ řekl mu, „ruka mého otce Saula tě nenajde. Ty budeš kralovat Izraeli a ve mně budeš mít pobočníka. Však i můj otec Saul to dobře ví.“18Ti dva tehdy spolu před Hospodinem uzavřeli smlouvu. David pak zůstal v Choreši a Jonatan se vrátil domů.19K Saulovi do Gibeje se ale vypravili Zifejci a řekli: „David se přece ukrývá u nás! Opevnil se v Choreši na kopci Chakila jižně od Ješimonu.20Nechť tedy král vytáhne, kdykoli se mu zlíbí, a my se postaráme, aby padl králi do rukou.“21Saul na to řekl: „Hospodin vám žehnej, že jste se mnou cítili.22Ještě si to ale jděte přesně ověřit a obhlédněte místo, kde se zdržuje. Kdo ho tam viděl? Bylo mi řečeno, že se chová velmi vychytrale.23A tak si obhlédněte a prověřte všechny úkryty, kde by se mohl skrývat. Až si budete jistí, vraťte se ke mně a vypravím se s vámi. Jestliže je v kraji, já ho mezi všemi judskými rody vypátrám!“24Vydali se tedy před Saulem zpátky do Zifu. David byl se svými muži na poušti Maon v údolí Arava jižně od Ješimonu.25Saul a jeho muži se pustili do hledání, ale Davidovi to bylo oznámeno, a tak se přesunul do skal na poušti Maon, kde zůstal. Když se to Saul dozvěděl, začal Davida v maonské poušti pronásledovat.26Saul postupoval po jednom úbočí hory a David se svými muži po druhém. David se snažil před Saulem rychle uniknout, neboť Saul se svými muži už Davida a jeho muže obkličovali, aby je zajali.27Vtom k Saulovi dorazil posel: „Rychle přijď. Do země vtrhli Filištíni.“28Saul tedy přestal pronásledovat Davida a vytáhl proti Filištínům. Proto se tomu místu říká Sela-machlekot, Skála rozdělení.
Bible Kralická
1Tedy oznámili Davidovi, řkouce: Aj, Filistinští dobývají Cejly a loupí dvory.2Protož tázal se David Hospodina, řka: Mám-li jíti a udeřiti na ty Filistinské? I odpověděl Hospodin Davidovi: Jdi a porazíš Filistinské, i Cejlu vysvobodíš.3Muži pak Davidovi řekli jemu: Aj, my zde v Judstvu bojíme se, čím více, když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských.4A tak opět David tázal se Hospodina. Jemuž odpověděl Hospodin a řekl: Vstana, vytáhni k Cejle, neboť dám Filistinské v ruce tvé.5I táhl David a muži jeho k Cejle, a bojoval s Filistinskými, a zajal dobytky jejich. I porazil je ranou velikou, a tak vysvobodil David obyvatele Cejly.6Stalo se pak, že když utíkal Abiatar syn Achimelechův k Davidovi do Cejly, dostal se efod v ruce jeho.7Potom oznámeno bylo Saulovi, že přitáhl David do Cejly. I řekl Saul: Dalť ho Bůh v ruku mou, nebo zavřel se, všed do města hrazeného a zavřitého.8I svolal Saul všecken lid k boji, aby táhl k Cejle, a oblehl Davida i muže jeho.9A zvěděv David, že Saul tajně ukládá o něm zle, řekl Abiatarovi knězi: Vezmi na se efod.10I řekl David: Hospodine, Bože Izraelský, za jistou věc slyšel služebník tvůj, že strojí Saul přitáhnouti k Cejle, aby zkazil město pro mne.11Vydali-li by mne muži Cejly v ruce jeho? A přitáhl-li by Saul, jakž slyšel služebník tvůj? Hospodine, Bože Izraelský, oznam, prosím, služebníku svému. Odpověděl Hospodin: Přitáhl by.12Řekl ještě David: Vydali-li by mne obyvatelé Cejly i muže mé v ruce Saulovy? Odpověděl Hospodin: Vydali by.13Vstav tedy David a muži jeho, téměř šest set mužů, vytáhli z Cejly a šli ustavičně, kamž jíti mohli. Saulovi pak povědíno, že ušel David z Cejly; i nechal tažení.14Byl pak David na poušti v místech bezpečných, a bydlil na hoře, na poušti Zif. A ačkoli hledal ho Saul po všecky ty dny, však nevydal ho Bůh v ruku jeho.15Vida tedy David, že Saul vytáhl hledati bezživotí jeho, byl na poušti Zif v lese.16Vstav pak Jonata syn Saulův, přišel k Davidovi do lesa, a posilnil ruky jeho v Bohu.17A řekl jemu: Neboj se, neboť nenalezne tebe ruka Saule otce mého, ale ty kralovati budeš nad Izraelem, a já budu druhý po tobě. Však i Saul otec můj zná to.18I učinili smlouvu oba před Hospodinem; a David zůstal v lese, Jonata pak navrátil se do domu svého.19Tedy přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Zdaliž David nepokrývá se u nás v horách, v lese, na pahrbku Hachile, kterýž jest na pravé straně pouště.20Protož nyní podlé vší žádosti duše své, ó králi, přitáhni stěží, my se pak přičiníme, abychom jej vydali v ruce královy.21I řekl Saul: Požehnaní vy od Hospodina, že mne litujete.22Jdětež medle, ujisťte se tím ještě lépe, přezvězte a shlédněte místo jeho, kam se obrátí, kdo ho tam viděl; nebo mi praveno, že divných chytrostí užívá.23Vyšpehujtež tedy a vyzvězte všecky skrejše, v nichž se kryje, a navraťte se ke mně s věcí jistou, i potáhnu s vámi, a jestliže v zemi jest, hledati ho budu ve všech tisících Judských.24Kteřížto vstavše, navrátili se do Zif před Saulem; David pak a muži jeho byli na poušti Maon, na rovinách po pravé straně pouště.25Nebo jakž vytáhl Saul s lidem svým hledati ho, oznámeno bylo to Davidovi, kterýž sstoupil s skály a bydlil na poušti Maon. O čemž Saul uslyšav, honil Davida po poušti Maon.26A tak Saul táhl s jedné strany hory, David pak a muži jeho po druhé straně hory. A pospíšil David, aby mohl utéci od tváři Saulovy; nebo Saul s lidem svým obkličovali Davida i muže jeho, aby je zjímali.27V tom přišel posel k Saulovi, řka: Pospěš a přiď, nebo Filistinští vtrhli do země.28A protož navrátil se Saul od honění Davida, táhl proti Filistinským. Pročež nazvali to místo: Skála rozdělující.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.