1.Korinther 11 | Bible, překlad 21. století Bible Kralická

1.Korinther 11 | Bible, překlad 21. století
1 Řiďte se mým příkladem, tak jako já Kristovým.

Pokrývka hlavy

2 Chválím vás, že na mě stále pamatujete a držíte se učení, které jsem vám předal. 3 Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. 4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu Tomu, který je mu hlavou. 5 Stejně tak každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, dělá ostudu tomu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdyby se oholila. 6 Pokud se žena nechce zahalovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oholit, pak ať se tedy zahaluje. 7 Muž si nemá zahalovat hlavu, neboť je obrazem a slávou Boží. Žena je ale slávou svého muže. 8 Muž přece nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže.* 9 Muž také nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži.* 10 Proto ať si žena zahaluje hlavu na znamení autority kvůli andělům. 11 V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy. 12 Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všechno společně je z Boha. 13 Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? 14 Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou? 15 Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka. 16 Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.

Večeře Páně

17 Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku. 18 Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím. 19 Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví. 20 To, co probíhá na vašich společných shromážděních, není žádná večeře Páně. 21 Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil. 22 Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím! 23 Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24 vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 25 Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“ 26 Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde. 27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. 28 Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. 29 Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo* tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. 30 To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají. 31 Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni. 32 Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem. 33 Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. 34 Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Bible Kralická
1 Následovníci moji buďte, jako i já Kristův. 2 Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte. 3 Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh. 4 Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou. 5 Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila. 6 Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí. 7 Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest. 8 Nebo není muž z ženy, ale žena z muže. 9 Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže. 10 Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly. 11 Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu. 12 Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha. 13 Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu. 14 Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy? 15 Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí. 16 Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží. 17 Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte. 18 Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím. 19 Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi. 20 A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti, 21 Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil. 22 A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím. 23 Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, 24 A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. 25 Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. 26 Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde. 27 A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. 28 Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí. 29 Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně. 30 Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí, 31 Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. 32 Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni. 33 A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte. 34 Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.