Psalm 78 | Bible, překlad 21. století
1Poučný žalm Asafův. I. Naslouchej, lide můj, mému učení, slov, která mluvím, všímej si.2V podobenstvích k tobě promluvím, abych ti odhalil dávná tajemství.3Slyšeli jsme a sami víme, co nám vyprávěli naši otcové.4Jejich dětem to nezatajíme, dalšímu pokolení budem vyprávět o chvále Hospodinově, o jeho síle, o zázracích, jež učinil.5Svědectví stvrdil Jákobovi, Izraeli svěřil učení, o kterém přikázal otcům našim, aby je předávali synům svým,6aby je poznalo budoucí pokolení, i děti, jež se teprv narodí, aby zas učily svoje potomky:7Ať v Bohu skládají svoji naději, ať nezapomínají, co učinil, a dodržují jeho příkazy!8Ať nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným! II.9Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci, v den bitvy se dali na útěk.10Nedodrželi smlouvu Boží, odmítli se řídit jeho Zákonem.11Zapomněli na jeho mocné činy, na zázraky, jež jim projevil.12Před jejich otci konal zázraky, v Egyptě, na poli soanském.13Rozdělil moře, převedl je, vody postavil jako hromady.14Oblakem svým je vodil ve dne, ohnivým světlem za nocí.15Rozlomil skály v poušti, jak z hlubin bezedných dal jim pít.16Ze skály nechal potoky proudit, jež v řeky rozvodnil.17Oni však proti němu stále hřešili, na poušti Nejvyššího dráždili! III.18Pokoušeli Boha v srdcích svých, podle své chuti pokrm žádali.19Mluvili proti Bohu se slovy: „Copak Bůh prostře stůl na poušti?20Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly – chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?“21Hospodin slyšel to a hněval se, proti Jákobovi vzplanul plamenem, vykypěl hněvem na Izrael.22Ačkoli Bohu nevěřili a nedoufali v jeho spasení,23přesto dal příkaz oblakům shůry, otevřel nebeské průduchy.24Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí!25Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta!26Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal.27Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře.28Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola.29Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili.30Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých,31když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil! IV.32Oni však hřešili stůj co stůj a nevěřili jeho zázrakům.33Proto své dny skončili v marnosti, když jejich léta zkrátil hrůzami.34Když je však hubil, pilně ho hledali, vraceli se a Boha sháněli.35Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála, jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.36Pochlebování pak měli plná ústa a na jazyku lži.37Upřímní k němu nebyli v srdci, jeho smlouvě byli nevěrní.38On však byl soucitný – nezahladil je a jejich viny stále odpouštěl. Svůj hněv často odvracel od nich, všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.39Pamatoval na to, že jsou smrtelní, vánek, jenž odvane a už se nevrátí. V.40Kolikrát jen ho v poušti dráždili, jakou ho v pustině trápili bolestí!41Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!42Na jeho sílu nepamatovali, na den, kdy je vykoupil ze soužení.43Na den, kdy Egyptu dal svá znamení, na soanském poli když zázraky působil.44Jejich řeky tehdy ve krev obrátil, ze svých potoků se napít nemohli!45Mračno much poslal, aby je žraly, a také žáby, aby je hubily.46Jejich úrodu housenkám vydal, plod jejich práce kobylkám.47Kroupami jejich révu pobil, jejich fíkovníky zničil mráz.48Na jejich stáda dopustil krupobití, na jejich dobytek palčivý žár.49Planoucí hněv svůj poslal na ně, prchlivost, zlobu a soužení, anděly zkázy na ně dopustil!50Otevřel průchod pro svůj hněv, před samou smrtí je nešetřil, morové ráně je všechny vystavil.51V Egyptě pobil všechno prvorozené, ten výkvět mládí ve stanech Chamových.52Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce, jako stádo je v poušti provázel.53Vodil je bezpečně, takže se neděsili, nad jejich nepřáteli se vody zavřely.54Takto je dovedl až ke své svaté zemi, k hoře, již dobyl svojí pravicí.55Pohany vyhnal před jejich tváří, losem jim rozdělil jejich dědictví, izraelské kmeny doma usídlil. VI.56Oni však Boha dráždili a pokoušeli, na svědectví Nejvyššího nedbali.57Zrádně se odvrátili jako otcové jejich, tak jako křivý luk minuli cíl.58Popouzeli ho svými výšinami, rozzuřili ho svými modlami!59Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu Izrael tehdy zcela zavrhl.60Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu, stan, v němž mezi lidmi přebýval.61Do zajetí dal padnout svoji sílu, svou slávu nechal v rukou nepřátel.62Svůj lid tehdy vydal napospas meči, na své dědictví se rozhořčil.63Jejich mladíky pohltil oheň, jejich pannám nezazněly písně svatební.64Jejich kněží tehdy padali mečem, jejich vdovy plakat nemohly.65Tehdy Pán procitl tak jako ze snu, jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.66Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu, vydal je věčné pohaně! VII.67Zavrhl sice Josefův stan, Efraimův kmen si nevybral,68Judův kmen ale vyvolil – horu Sion, kterou si oblíbil.69Svatyni jako nebesa si tam postavil a jako země, již upevnil navěky.70Vyvolil svého služebníka Davida, vzal ho od ovcí v ohradách.71Povolal ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, totiž Izrael, jeho dědictví.72On je pak pásl se srdcem oddaným, vodil je dovedností rukou svých.
Bible Kralická
1Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.2Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.3Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,4Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.5Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,6Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,7Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,8Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.9Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,10Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.11Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.12Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.13Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.14Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.15Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.16Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.17A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.18A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.19A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?20Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?21A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,22Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,23Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,24A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.25Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.26Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.27I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.28Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.29I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.30Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,31A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.32S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.33A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.34Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,35Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:36(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.37A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),38On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.39Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.40Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.41Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.42Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,43Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,44Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.45Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.46A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.47Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.48Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.49Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.50Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.51A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.52Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.53Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,54Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.55Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.56Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.57Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.58Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.59Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,60Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,61Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.62Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.63Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.64Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.65Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.66A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.67Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,68Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.69A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.70A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.71Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.72Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.