Psalm 104 | Bible, překlad 21. století
1Dobrořeč duše má Hospodinu! I. Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj – oděn jsi slávou a nádherou!2Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel!3Svoje paláce jsi nad vodou postavil, jak vozy užíváš husté oblaky, vznášíš se na křídlech větrných.4Vichry činíš svými posly, tvými služebníky jsou plameny!5Zemi jsi založil na jejích sloupech, navěky jí neotřese vůbec nic.6Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem, vody stály i nad horami.7Před tvojí hrozbou pak rozutekly se, před tvým burácením prchaly.8Sahaly k horám, stekly však do údolí, na místo tebou určené.9Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem!10Ty pouštíš potoky do údolí, aby proudily mezi horami,11všechnu polní zvěř aby napájely, divocí osli aby u nich žízeň zahnali,12na jejich březích aby hnízdili ptáci, jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.13Ze svých paláců hory napájíš, země se sytí ovocem skutků tvých!14Trávě pro dobytek dáváš růst a také rostlinám k lidskému užitku, aby jim ze země pokrm vyrostl:15Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží, olej, po němž se obličej rozzáří, a chléb, který člověku dodá sil.16Hospodin sytí i své stromoví – libanonské cedry, které sám vysadil.17Vrabci si na nich hnízda postaví, čáp si nachází domov na jedli.18Vysoké hory patří kamzíkům, skály jsou útočištěm králíků.*19Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval, i samo slunce ví, kdy má zapadat.20Přivádíš tmu a noc se rozhostí, spoustou zvěře se lesy zahemží.21Po své kořisti řvou tehdy lvi, aby tak Boha o pokrm žádali.22S východem slunce se vrací zpět, aby ulehli ve svých doupatech.23Za svým úkolem tehdy člověk vyráží, pracuje na něm, než se zešeří. II.24Kolik je, Hospodine, skutků tvých! Všechno jsi moudře učinil – země je plná tvých stvoření!25Hle, je tu moře širé a veliké, havěť bezpočtu se hemží v něm – maličcí i velcí tvorové!26Plují v něm lodě a také leviatan, jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!27Ti všichni k tobě vzhlížejí, abys je krmil v čase potřeby.28Dáváš jim a oni sbírají, když otevřeš ruku, sytí se hojností.29Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš, hynou, když dech jim odnímáš – navracejí se znovu v prach.30Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni, abys tvář země znovu obnovil!31Hospodinova sláva ať trvá věčně, ze svého díla ať se Hospodin raduje!32Pod jeho pohledem země třese se, hory dýmají pod jeho dotykem!33Zpívat budu Hospodinu celý život svůj, žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!34Kéž se mu líbí moje myšlenky – Hospodin je přece mojí radostí!35Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli, kéž by tu darebáci více nebyli! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Haleluja!*
Bible Kralická
1Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.2Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.3Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.4Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.5Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.6Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.7K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,8(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.9Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.10Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,11A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.12Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.13Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.14Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,15A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.16Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.17Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.18Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.19Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.20Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:21Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.22Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.23Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.24Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.25V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.26Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.27Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.28Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.29Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.30Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.31Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.32On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.33Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.34Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.35Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.