1Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, duše v úzkostech a sklíčený duch volají k tobě.2Slyš, Hospodine, a smiluj se, hřešili jsme proti tobě.3Ty přece trůníš navěky, a my jdeme do věčné záhuby.4Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, vyslyš prosbu potomků zemřelých Izraelců, synů těch, kteří proti tobě zhřešili. Neposlouchali hlasu Hospodina, svého Boha, proto na nás dolehly zlé věci.5Nevzpomínej na nepravosti našich otců, ale rozpomeň se v této chvíli na svou sílu a na své jméno.6Ty jsi Hospodin, náš Bůh, a my tě budeme velebit, Hospodine.7Proto jsi vložil do našich srdcí bázeň, abychom vzývali tvé jméno a tebe velebili ve svém vyhnanství, neboť jsme odvrátili své srdce od veškeré nepravosti svých otců, kteří proti tobě hřešili.8Pohleď, ještě dnes jsme ve vyhnanství, do něhož jsi nás rozptýlil k potupě, kletbě a trestu za všechny nepravosti našich otců, kteří odpadli od Hospodina, našeho Boha.“
Naučení pro lid
9Slyš, Izraeli, přikázání života, popřejte sluchu, abyste se naučili prozíravosti. 10Jak to, Izraeli, že jsi v zemi nepřátel, že jsi zestárl v cizí zemi, 11nečistý jako mrtví, přičtený k těm v podsvětí? 12Opustil jsi pramen moudrosti. – 13Kdybys byl šel po cestě Boží, bydlel bys v pokoji navěky. 14Nauč se, kde je rozumnost, kde je síla, kde je vědění. Poznáš zároveň, kde je dlouhý věk a život, kde je světlo očím a pokoj.
Moudrost nezávisí na lidech
15Kdo našel její sídlo, kdo vešel do její klenotnice? 16Kde jsou vladaři národů, ti, kdo panovali nad šelmami na zemi, 17ti, kdo si pohrávali s nebeským ptactvem a hromadili stříbro a zlato, na které se lidé tak spoléhají, že jejich chtivost nezná meze? 18Kde jsou ti, kdo pečlivě tepali stříbro, a jejich díla nelze nalézt? 19Zmizeli, sestoupili do podsvětí a na jejich místo nastoupili jiní. 20Ti mladší sice viděli světlo a bydleli na zemi, ale cestu k prozíravosti nepoznali. 21Nepochopili stezky k ní, ani si ji neosvojili; jejich synové se daleko vzdálili od jejich cesty. 22Nebylo o ní slyšet v Kenaanu, nelze ji spatřit v Témanu. 23Ani synové Hagary, kteří se pídí po vědění na zemi, ani kupci z Meránu a Témanu nebo vypravěči bájí a ti, kdo se pídí po vědění, cestu k moudrosti nepoznali, nerozpomenuli se na stezky k ní. 24Ó Izraeli, jak veliký je dům Boží, jak nesmírný je prostor, který ovládá! 25Je tak veliký, že nemá konce, vysoký a nezměřitelný. 26Tam se zrodili obři, ti pověstní z dávnověku, velké postavy a zkušení v boji. 27Ty si však Bůh nevyvolil, ani jim neukázal cestu k prozíravosti, 28proto zahynuli: chyběla jim rozumnost, zahynuli pro svou omezenost. 29Kdo vystoupil na nebe, vzal moudrost a snesl ji z oblaků? 30Kdo přeplul moře a našel ji a získá ji za vybrané zlato? 31Nikdo nezná její cestu, ani nepochopí její stezku.
Moudrost je jen u Boha
32Avšak ten, kdo ví všechno, zná ji, vynalezl ji svým věděním. On založil zemi na věčné časy a naplnil ji čtyřnohými zvířaty. 33On vyslal světlo a ono šlo, zavolal je, a ono poslechlo s chvěním. 34Hvězdy zazářily na vykázaných místech a jásaly. 35Zavolal je a odpověděly: „Zde jsme“; zazářily jásavě vstříc svému Stvořiteli. 36Takový je náš Bůh, jiný se mu nemůže rovnat. 37Vynalezl všechny cesty rozumnosti a dal je svému služebníku Jákobovi, Izraeli, svému milému. 38Tak se ukázala moudrost na zemi a setkala se s lidmi.